Alpspitze

Rozum přes noc zvítězil, takľe áčko půjde moji vzpomínkovou trasu po 21 letech, při které budu slzet dojetím a s překvapením si vybavovat vytěsněné pasáľe.

Kdyľ opouątíme autobus na parkoviąti obou lanovek, máme uľ autobusové pivo v sobě. Zrovna jede vláček Zugspitzbahn, coľ si nemůľu nechat ujít (obr.1).

Výjezd lanovkou Alpspitzbahn na horní stanici Osterfelderkopf (obr.2 a 4 - 2033 m) proběhne v pořádku, aľ na hordu uřvaných dorostenců. Jejich křik nás provází i na vyhlídkových ploąinách i při prohlíľení severní stěny Alspitze, po jejímľ pravém hřbetu se budeme ąplhat. Odolám otevřenému bufetu s točeným pivem a v čele skupiny vyráľím vpřed, přece to tu znám. Po pár desítkách metrů je jasné, ľe jdeme blbě. Naątěstí je terén přehledný a správná cesta je záhy nalezena, takľe k úpatí ferráty Alpspitz Eisenweg dojdeme bez daląí úhony.

Hned nástup na "ľeleznou cestu" je impozantní - patnáctimetrový ľebřík (obr.3). A nadále cesta pokračuje ve stejném duchu. Kaľdý krok je třeba zabezpečit nějakým ľelezem. Stejně jako tehdy, ani nyní se necvakám. Tehdy proto, ľe jsem o existenci nějakých úvazů neměl ani tuąení, teď proto, ľe i kdyľ mám úvaz nasazený, nevidím důvod ho pouľívat.

Zato kolony dříve narozených domorodců plouľící se přede mnou zřejmě mají důvod je aktivně pouľívat a to téměř absolutním způsobem. I za čtvrtmetrové lano se poctivě cvaknou oběma karabinami a pak, aniľ by udělali by» i jen krůček, se zas pěkně pomalu dvakrát přecvaknou na lano vedlejąí. Aspoň mám čas se kochat. Nakonec i tyto dělníky hor předběhnu a dojdu na vrchol. Výstup trval kolem hodiny dvaceti.

Vrchol vypadá úplně stejně jako tehdy a úplně stejně jako tehdy toho není moc vidět (obr.6). Dáme si vrcholovku a necháme se i zvěčnit od jakéhosi naąeho bliľního (obr.5). Vzadu je hezky vidět Jubiläumsgrat. Jak ho tak pozoruju, říkám si, ľe ten uľ asi bude nad moje síly. Pohled dolů na Grieskarscharte (2434 m) ukazuje, ľe sestup tam není takový chodníček, jak jsem si myslel. Vąak se tam taky záhy vydáváme. Čeká nás celkem 1800 metrů dolů. Cestou na Grieskarscharte nějak nestíhám, ostatní mi mizí. Jeątě víc mě zpomalí horský skřítek v červené koąili, který křepce chvátá na vrchol. Prý jde z Hammersbachu a ptá se na cestu z vrcholu na Osterfelderkopf. To teda zírám, tomu se říká kondice.

Dojdu ostatní a vzápětí začneme sestupovat do Mathaisenkaru (obr.7). Ferráta je lehká a pěkná. Tehdy jsme to slézali téľ bez jiątění, já sice v pohorách ale s ľebradlem, Vokurka dokonce v riflích a botaskách, Mireček s kabelou přes rameno. Tentokrát se uľ sem tam cvaknu.

Zugspitze postupně vylézá z mraků a odhaluje se nám horní část výstupové cesty včetně ledovce Höllentalferner (obr.9). Nějak se nám zmenąil za ty roky.

Trochu níľe sledujeme záchranu kohosi z Jubiläumsgratu. Vrtulník přiletí, pak odletí, pak zas přiletí a někoho vytáhne (obr.10). Jo jo, Jubi není ľádná prča. Postupně opouątíme ferrátu, pak i skálu a přes kotlinu, která byla tehdy vyplněná sněhem, přejdeme na pohodlný chodníček. Ten ale záhy končí a následuje hnusná cesta v kleči vyąperkovaná zákeřnými přízemními větvemi a ąkrapovými skalkami. Začínám mít docela dost a ostatní mi tradičně mizí. Tento úsek mě tak nebaví, ľe mě jakási větev roząkrábne ruku do krve. Nedaleko od chaty se otevře nádherný výhled na střední část Höllentalklammu. Neodolám a tasím fo»ák (obr.11).

Na chatě Höllentalangerhütte (1381m - obr.12) mi kamarádi drľí místo a dokonce mám nachystané pivo. Chutná jak nektar. Dám si jeątě jedno a jdu si na poměrně hnusný záchod omýt zaschlou krev.

Závěrečná část túry vede soutěskou Höllentalklamm (obr. 13, 14). Asi nemá cenu ji moc popisovat, musí se vidět a projít. Je to taková hezká tečka za tím naąím výletem. Na spodním konci soutěsky je chatička s výběrem poplatku. Normálně 4 Eura, pro členy Alpenvereinu jenom jedno. Kopii průkazky mi naątěstí uznají. V Hammersbachu marně vyhlíľíme nějakou příjemnou zahrádku. A tak se vydáme na závěrečný kilometr k autobusu, kde je pivní jistota. Těąí mě, ľe jsme tam dřív neľ Dvořáci a ľe se tedy nepotvrdily Petrovy chmurné předpovědi, ľe na nás budou muset čekat. Opak je pravdou.

Převýąení 595 m nahoru, 1839 m dolů
Čas 8,5 hodiny

Čtvrtek - 26.7. 2012