Alpspitze

Rozum přes noc zvítězil, takže áčko půjde moji vzpomínkovou trasu po 21 letech, při které budu slzet dojetím a s překvapením si vybavovat vytěsněné pasáže.

Když opouštíme autobus na parkovišti obou lanovek, máme už autobusové pivo v sobě. Zrovna jede vláček Zugspitzbahn, což si nemůžu nechat ujít (obr.1).

Výjezd lanovkou Alpspitzbahn na horní stanici Osterfelderkopf (obr.2 a 4 - 2033 m) proběhne v pořádku, až na hordu uřvaných dorostenců. Jejich křik nás provází i na vyhlídkových plošinách i při prohlížení severní stěny Alspitze, po jejímž pravém hřbetu se budeme šplhat. Odolám otevřenému bufetu s točeným pivem a v čele skupiny vyrážím vpřed, přece to tu znám. Po pár desítkách metrů je jasné, že jdeme blbě. Naštěstí je terén přehledný a správná cesta je záhy nalezena, takže k úpatí ferráty Alpspitz Eisenweg dojdeme bez další úhony.

Hned nástup na "železnou cestu" je impozantní - patnáctimetrový žebřík (obr.3). A nadále cesta pokračuje ve stejném duchu. Každý krok je třeba zabezpečit nějakým železem. Stejně jako tehdy, ani nyní se necvakám. Tehdy proto, že jsem o existenci nějakých úvazů neměl ani tušení, teď proto, že i když mám úvaz nasazený, nevidím důvod ho používat.

Zato kolony dříve narozených domorodců ploužící se přede mnou zřejmě mají důvod je aktivně používat a to téměř absolutním způsobem. I za čtvrtmetrové lano se poctivě cvaknou oběma karabinami a pak, aniž by udělali byť i jen krůček, se zas pěkně pomalu dvakrát přecvaknou na lano vedlejší. Aspoň mám čas se kochat. Nakonec i tyto dělníky hor předběhnu a dojdu na vrchol. Výstup trval kolem hodiny dvaceti.

Vrchol vypadá úplně stejně jako tehdy a úplně stejně jako tehdy toho není moc vidět (obr.6). Dáme si vrcholovku a necháme se i zvěčnit od jakéhosi našeho bližního (obr.5). Vzadu je hezky vidět Jubiläumsgrat. Jak ho tak pozoruju, říkám si, že ten už asi bude nad moje síly. Pohled dolů na Grieskarscharte (2434 m) ukazuje, že sestup tam není takový chodníček, jak jsem si myslel. Však se tam taky záhy vydáváme. Čeká nás celkem 1800 metrů dolů. Cestou na Grieskarscharte nějak nestíhám, ostatní mi mizí. Ještě víc mě zpomalí horský skřítek v červené košili, který křepce chvátá na vrchol. Prý jde z Hammersbachu a ptá se na cestu z vrcholu na Osterfelderkopf. To teda zírám, tomu se říká kondice.

Dojdu ostatní a vzápětí začneme sestupovat do Mathaisenkaru (obr.7). Ferráta je lehká a pěkná. Tehdy jsme to slézali též bez jištění, já sice v pohorách ale s žebradlem, Vokurka dokonce v riflích a botaskách, Mireček s kabelou přes rameno. Tentokrát se už sem tam cvaknu.

Zugspitze postupně vylézá z mraků a odhaluje se nám horní část výstupové cesty včetně ledovce Höllentalferner (obr.9). Nějak se nám zmenšil za ty roky.

Trochu níže sledujeme záchranu kohosi z Jubiläumsgratu. Vrtulník přiletí, pak odletí, pak zas přiletí a někoho vytáhne (obr.10). Jo jo, Jubi není žádná prča. Postupně opouštíme ferrátu, pak i skálu a přes kotlinu, která byla tehdy vyplněná sněhem, přejdeme na pohodlný chodníček. Ten ale záhy končí a následuje hnusná cesta v kleči vyšperkovaná zákeřnými přízemními větvemi a škrapovými skalkami. Začínám mít docela dost a ostatní mi tradičně mizí. Tento úsek mě tak nebaví, že mě jakási větev rozškrábne ruku do krve. Nedaleko od chaty se otevře nádherný výhled na střední část Höllentalklammu. Neodolám a tasím foťák (obr.11).

Na chatě Höllentalangerhütte (1381m - obr.12) mi kamarádi drží místo a dokonce mám nachystané pivo. Chutná jak nektar. Dám si ještě jedno a jdu si na poměrně hnusný záchod omýt zaschlou krev.

Závěrečná část túry vede soutěskou Höllentalklamm (obr. 13, 14). Asi nemá cenu ji moc popisovat, musí se vidět a projít. Je to taková hezká tečka za tím naším výletem. Na spodním konci soutěsky je chatička s výběrem poplatku. Normálně 4 Eura, pro členy Alpenvereinu jenom jedno. Kopii průkazky mi naštěstí uznají. V Hammersbachu marně vyhlížíme nějakou příjemnou zahrádku. A tak se vydáme na závěrečný kilometr k autobusu, kde je pivní jistota. Těší mě, že jsme tam dřív než Dvořáci a že se tedy nepotvrdily Petrovy chmurné předpovědi, že na nás budou muset čekat. Opak je pravdou.

Převýšení 595 m nahoru, 1839 m dolů
Čas 8,5 hodiny

Čtvrtek - 26.7. 2012