Německo 1990 - 1992
Historie mých vysokohorských cest by nebyla kompletní, kdybych vynechal úplné začátky. V letech 1990 - 1992 jsem pracoval v Německu v Augsburgu, ze kterého je to do Ga-Pa jenom kolem 100 km. To se nedalo ignorovat, a tak jsem i já poprvé zavítal do vysokých hor. Na tom, že se z toho stal můj celoživotní koníček, má velkou zásluhu Jirka Mezník, již tehdy zkušený turista.
| Kramerspitze | Alpspitze | Klammspitze | Kramerspitze - Ziegspitze - Hirschbühel | Hohes Rad | Rote Flüh | Sonnenspitze - Kofel | Zugspitze |
Kramerspitze
Toto asi byla moje úplně první vysokohorská túra, i když by se dala nazvat spíše vycházkou. Kromě mě se zúčastnili ještě Pepa Vokurka, Laďa Švarc a Jožo Ďanovský. Tato naprosto amatérská akce proběhla pravděpodobně už v roce 1990, ještě před příjezdem Jirky Mezníka.
') "obr.2 - Výhled na Hirschbühel")
 "obr.1 - Krátce před startem")
 "obr.3 - Moje maličkost ve stylovém turistickém oblečení")
') "obr.4 - Ziegspitze (1864 m)")
 "obr.5 - Naše skupinka nedaleko Stepberg Alm")
Od parkoviště u řeky jsme v potu tváře vystoupali na Stepberg Alm (1583 m). Jediné občerstvení, které jsme si dopřáli, bylo u korýtka. Jakou já měl žízeň! S sebou jsem samozřejmě nic neměl, šli jsme jenom na vycházku.
') "obr.7 - Na Stepberg Alm (1583 m)")
') "obr.6 - Na Stepberg Alm (1583 m)")
Bez mapy, s žebradlem, v botaskách. A taky to šlo.
. Zleva Jožo Ďanovský, já a Laďa Švarc. Fotí asi Vokurka. ') "obr.9 - Pod vrcholem Kramerspitze (1985 m)")
, vpravo Hirschbühel (1935 m)') "obr.8 - Na Stepberg Alm (1583 m), vpravo Hirschbühel (1935 m)")
Pod vrcholem Kramerspitze jsme se zastavili. Z neznámého důvodu se mi zdál závěrečný kousek strašně nebezpečný, a tak jsem odmítl jít dál. Až později jsem se přesvědčil, že to byl normální chodník pro důchodce.
 "obr.11 - Na sestupu")
 "obr.10 - Lehké zavrávorání na sestupu")
Cestou dolů, už poblíž Gelbes Gwänd, jsem z nějakého důvodu zavrávoral a dosednul. Dodnes si pamatuju, že jsem nechápal, proč najednou sedím. No a pohotový Vokurka to samozřejmě vyfotil.
 "obr.12 - Na sestupu")
Alpspitze
Moje první opravdová vysokohorská túra. Přivezl jsem si na ni dokonce pohory a šponovky, abych nemusel šmatlat v botaskách a riflích jako onehdá na Kramerspitze. Z Brna přijeli Jirkovi kamarádi Milan s Vlaďkou, Aleš a Jirkova tehdejší Milena. Z nás "místních" se kromě mě a Jirky účastnili i Mireček a Vokurka.
 "obr.2 - Severní stěny Alpspitze")
 "obr.1 - Horolezec Pepa Vokurka před výstupem")
Už výjezd lanovkou na Osterfelderkopf byl fascinující. Asi proto, že jsem tehdy jel lanovkou poprvé. Výstup byl v pohodě, jenom jsem nechápal, co to ti ostatní lidi mají navlečený na sobě a co to tam pořád cvaká.
 "obr.4 - Severní stěny Alpspitze")
 "obr.3 - Jirka Mezník při výstupu na Alpspitzi")
 "obr.6 - Moje první vrcholovka")
 "obr.5 - Jirka s Pepou přicházejí na vrchol")
Vylezli jsme tam samozřejmě všichni. I Vokurka v botaskách.
 "obr.8 - Společná vrcholovka")
 "obr.7 - Zugspitze s ledovcem Höllentalferner")
 "obr.10 - Höllental")
 "obr.9 - Sestup Mathaisenkarem")
 "obr.12 - Odpočinek při sestupu")
 "obr.11 - Sestup")
 "obr.13 - Mireček")
 "obr.14 - Zasněžená kotlina")
 "obr.15 - Höllental. Dole cesta na Zugspitze")
 "obr.17 - Höllentalklamm")
 "obr.16 - Před vstupem do Höllentalklammu")
 "obr.19 - Höllentalklamm")
 "obr.18 - Pepa Vokurka v Höllentalklammu")
Fasinující byla i soutěska Höllentalklamm. Asi též proto, že to byla první soutěska, kterou jsem viděl.
Tuto túru, do posledního kroku stejnou, jsem si prosadil o 21 let později na Exodu, jako remake mého prvovýstupu.
 "obr.20")
Převýšení 600 m nahoru, 1840 m dolů
Klammspitze
Jeden z výletů s Jirkou Mezníkem jsme zahájili na parkovišti v ústí údolí Sägertal. Abychom se tam dostali, museli jsme projet německou hraniční kontrolou kousek za Linderhofem. Tehdy ještě byly všude hranice, ale ty německo-rakouské se moc nekontrolovaly. Ani se většinou nemusel tahat pas.
 "obr.2 - Klammspitze")
 "obr.1 - Výstup")
Vystoupali jsme údolím Sägertal na sedlo Bäckenalmsattel a z něho doprava svahem na hřeben (obr.1). Identickou túru jsem absolvoval po 21 letech s Exodem v roce 2012, ovšem v protisměru.
 "obr.4 - Tam to je")
 "obr.3 - Pod vrcholem")
 "obr.6 - Sestup k Brunnenkopfhütte")
 "obr.5 - Strašidlo")
 "obr.7 - Brunnenkopfhütte")
U chaty Brunnenkopfhütte kdosi cosi kutil, asi chatař, s nadějí na nás pohlédnul, ale my šli neochvějně dál. Jinak ani živáčka, což značně kontrastuje se situací v roce 2012, kdy byla chata natřískaná k prasknutí. Během sestupu mě hodně bolela obě kolena, což mě tehdy občas soužilo. Kolena už mě teď nesouží, ale zato fyzička je úplně někde jinde. Nebudu říkat kde.
 "obr.8 - Linderhof")
 "obr.9 - Linderhof")
 "obr.10 - Linderhof")
Převýšení 990 m
Kramerspitze, Ziegspitze, Hirschbühel
To vrcholové selhání z našeho výletu na Kramerspitze ve mně hlodalo tak dlouho, až jsem se rozhodl to napravit. Tentokrát sám. Stejnou cestou jsem vystoupal přes Stepberg Alm (obr.1) až na vrchol. Závěrečná vrcholová pasáž byla samozřejmě tak jednoduchá, že by tam prošla i mateřská školka s trochu šikovnějšími dětmi. Na vrcholu jsem musel delší dobu čekat, než se vyprázdní, abych si mohl samospouští udělat vrcholovku (obr.2). Zvlášť jeden dědek vypadal, že tam snad bude nocovat, ale nakonec vypadnul i on.
 "obr.2 - vrcholovka na Kramerspitze")
 "obr.1 - vlevo Ziegspitze, vpravo Hirschbühel")
To ale ten den nebylo vše, vrátil jsem se na Stepberg Alm a pokračoval dál do sedla mezi vrcholy Ziegspitze a Hirschbühel. Měl jsem totiž v plánu i na oba tyto vystoupat. Cesty na ně nebyly značené, nýbrž pouze vyšlapané, což ovšem ničemu nevadilo.
 "obr.4 - vrcholovka na Ziegspitze")
 "obr.3 - vrchol Ziegspitze")
První byla na řadě Ziegspitze. Nejprve jsem rychle vystoupal na Vordere Ziegspitze a pak po hřbetu pokračoval na hlavní vrchol. Když jsem se k němu blížil, viděl jsem, že tam jsou jakési postavičky (obr.3), ty ale naštěstí brzy zmizely. Vrchol je to krásně výhledový na skupinu Wetterstein. Od Alpspitze doprava přes Jubiläumsgrat po Zugspitzi. Byla tam dokonce fotka jakéhosi spolku přátel Ziegspitze, tuším že z Grainau. Pro paměť budoucích generací jsem se tam zvěčnil i já (obr.4).
') "obr.6 - Stepberg Alm a Kramerspitze")
 "obr.5 - Ziegspitze ze svahu Hirschbühelu")
 "obr.8 - vrcholovka na Hirschbühelu")
 "obr.7 - vrchol Hirschbühelu")
, vpředu Waxenstein') "obr.9 - Wettersteingebirge - vlevo Alpspitze, vpředu Waxenstein")
Po sestupu zpět do sedla jsem se obdobným způsobem vyškrábal i na protější a vyšší Hirschbühel. To už nebyl tak veselý vrcholek jako Ziegspitze. Působil pochmurně a kolem jeho vrcholového kříže kroužilo hejno krkavců (obr.7). Kromě krkavců si tento kopec oblíbil i všelijaký dobytek, protože vrcholová část byla kompletně posrána. Nebylo místa, kde bych bez úhony spočinul. Našel jsem kámen, který byl posrán méně než ostatní, umístil na něj foťák a zhotovil vrcholovou fotku spíše dokumentárního charakteru (obr.8). Během sestupu se pak nic zvláštního nestalo a nebo jsem na to už zapomněl.
Převýšení 1650 m
Hohes Rad
Tady si to moc nepamatuju, myslím, že to byl vícedenní trip s Jirkou, který jsme zahájili výstupem na vrchol Hohes Rad (2934 m), který leží v Rakousku nedaleko hranice se Švýcarskem. Zaparkovali jsme na Bielerhöhe (obr.1,2), odkud jsme vystoupali údolím Bieltal (obr.3,4) do sedla Radsattel a z něho po hřebenu na vrchol.
 "obr.2 - Nade mnou Hohes Rad")
 "obr.1 - Bielerhöhe")
 "obr.4 - Jirka během výstupu")
 "obr.3 - Výstup údolím Bieltal")
Stejnou trasu jsme měli naplánovanou i o 15 let později s Exodem, ale tehdy byl vrchol Hohes Rad kvůli počasí nedostupný.
 "obr.6 - Tiroler Kopf")
 "obr.5 - Já")
') "obr.8 - Hohes Rad (2934 m)")
 "obr.7 - Výhled z vrcholu")
 "obr.10 - Ledovec Ochsentaler Gletscher v roce 1991")
 "obr.9 - Ledovec Ochsentaler Gletscher v roce 1991")
Ledovec Ochsentaler Gletscher byl v roce 1991 o hodně mohutnější, než je dnes.
 "obr.11 - Údolí Ochsental")
 "obr.12 - Sonnenweg")
 "obr.13 - Hohes Rad")
Převýšení 900 m
Rote Flüh
Tato túra asi byla též součástí onoho vícedenního tripu. Z Nesselwängle jsme vystoupali serpentinami ke Gimpelhausu, kde jsme si jako vždy nic nedali (obr.1). Kus nad chatou na rozcestí jsme se rozdělili. Jirka šel na Gimpel, mně to připadalo příliš nebezpečné, a tak jsem šel na bezpečný vrchol Rote Flüh (2108 m). Byl tak bezpečný, že tam se mnou byly mraky lidí a též hejno kavčat žlutozobých. Tehdy jsem je ovšem považoval za nějaké krkavce nebo tak nějak. Dolů jsme šli stejnou cestou.
 "obr.2 - Výstupovka na Rote Flüh")
') "obr.1 - Odpočinek na Gimpelhausu (1720 m)")
') "obr.4 - Na vrcholu Rote Flüh (2108 m)")
 "obr.3 - Cestou na Rote Flüh")
 "obr.6 - Výstupovka na Rote Flüh")
 "obr.5 - Nesselwängle z Rote Flüh")
 z Rote Flüh') "obr.7 - Gimpel (2173 m) z Rote Flüh")
 "obr.9 - Gimpelhaus z Nesselwängle")
 "obr.8 - Haldensee")
Převýšení 972 m
Sonnenspitze, Kofel
Na jednu z posledních túr jsme se s Jirkou vydali někdy na podzim roku 1991. Auto jsme nechali v Oberammergau a vystoupali na hřeben (obr.1). Po něm jsme došli přes bizarní Zuby (Zahn - obr. 4,5) na nijak výrazný vrcholek Sonnenspitze zvaný též Sonnenberg (1622 m).
 "obr.2 - Kofel zezadu")
 "obr.1 - Výstup z Oberammergau na hřeben")
 "obr.4 - Zahn")
 "obr.3 - Jirka pózuje")
 "obr.6 - hřeben Sonnenberggrat")
') "obr.5 - Zahn (vpravo dole s křížkem)")
 "obr.7 - na vrcholu Sonnenspitze alias Sonnenbergu")
 "obr.8 - pohled do údolí u Grasswangu")
 "obr.9 - na Kofelu")
Cestou zpět jsme se pokoušeli navázvat známost s nějakejma ošklivejma Němkama, které tam na odpočívadle hulily. Naštěstí bez úspěchu. Zpáteční cestu jsme si protáhli přes Kofel (obr.9), což je výrazná špice čnící nad Oberammergau. Výhledy byly minimální. Dole jsme pak přecházeli nějakou pastvinu s elektrickým ohradníkem. Víc si z toho nepamatuju.
O 21 let později jsme pod Kofelem campovali s Exodem, ovšem náš turnus se nahoru nedostal.
Zugspitze
Tehdy jsme přijeli červenou Škodou 1203 z Brna a už v Brně jsme na idiotsky řešeném nájezdu na D1 havarovali. Tyto nájezdy byly do normálního stavu upraveny až v roce 2012. Zbytek cesty se už nic zvláštního nestalo, dorazili jsme do Garmische a přenocovali u Hammersbachu. Výpravy se účastnili kromě mě s Jirkou i Vladimír s celkem zánovní endoprotézou, Milan s Vlaďkou a Jirkova Milena.
 "obr.2 - Jakýsi turista v horní části Höllentalu")
 "obr.1 - Höllental s nákladní lanovkou na Höllentalangerhütte")
Start byl tuším v pět ráno, abychom stihli bezplatný vstup do Höllentalklammu. Chatu Höllentalangerhütte jsme bez povšimnutí minuli a po klasické cestě vystoupali na vrchol. Pamatuji si z toho hlavně Brett (traverz po kramlích), nekonečný výstup k ledovci, nekonečný výstup po ledovci (obr.3), samozřejmě bez hůlek, ale začátkem července tam bylo ještě hodně sněhu, a překonávání přísvahové trhliny na ferratu.
') "obr.4 - Na vrcholu Německa (2962 m)")
 "obr.3 - Výstup po ledovci Höllentalferner")
Pamatuji si i šok, když jsem vyhlédl zpoza posledního šutru a pohlédl na Zugspitzplatt (obr.5). Krásný výstup zakončený takovýmto hnusem.
 "obr.5 - Romantické zákoutí na vrcholu v roce 1992")
Po vrcholové fotce (obr.4) jsem si nahoře dal alespoň svařák. Mezitím padla mlha, ve které jsme marně hledali cestu dolů rakouskou stranou. Nakonec nezbylo než jet dolů lanovkou za 80,00 DM, což někteří těžce nesli.
Převýšení 2204 m
Čas 6 hodin
Sobota - 4.7. 1992
No a o rok později jsem už jel s Exodem do Vysokých Taur, což je úplně jiná story, která naštěstí trvá dosud.
V Brně začátkem roku 2013.