Cortina 2013

Do Cortiny jezdím rád. Na jiná místa v horách taky jezdím rád, ale do té Cortiny tak nějak radši. Mám ji spojenou se sluncem a věncem hor okolo, do kterých se vždy rád vracím.

Po třech letech se konečně nejede přes hlavní město, a tak jsou naši čeští bratři (sestra Drahuška z rodinných důvodů vynechává) nuceni zase jednou přijet k nám do srdce Moravy. Protože jsme je nechtěli tahat do profláknuté La Botte, provedli jsme s Luckou průzkum bojem alternativních hospod. Tedy vlastně jenom jedné, která se nám zalíbila hned napoprvé. Sezvali jsme tedy kamarády jedoucí i nejedoucí do Klubu cestovatelů. Je to blíž k veterině a výrazně lepší.

Nová není letos jenom hospoda, ale i dvojice vedoucích 4. turnusu. Pavel povýšil na vedoucího hlavního a doplnil ho Čenda Janků. Od začátku je vidět, že oboje není špatná volba. Cesta přes Vídeň, Semmering a Lienz, v Cortině jsme kolem půl šesté. V campu Rocchetta jsem předtím již několikrát byl, navíc funguje i pizzerka v recepci protějšího campu, takže to bylo taky v pohodě. Filip vybral stan "O" a po nezbytném zahnízdění jsme se odebrali do oné pizzerky. Pizza a víno výborné, ceny příjemné. Po návratu se Filip ostřížím zrakem rozhlédnul po campu a zjistil, že poněkud odlehlý nový stan je zřejmě obydlen pouze jednou osobou, a to Zuzkou. Bez nějakého dlouhého vyptávání uchopil spacák a přesunul si k ní lože, což mě s Tomášem velmi potěšilo a Sylvu nesmírně překvapilo.

Mě zas překvapilo, kolik je v Dolomitech koncem července sněhu. To jsem tam ještě nezažil. Večer jsme důkladně zasvětili stan "O", v noci přišla bouřka, během níž mi trochu nateklo do ložničky.

Sobota - 20.7. 2013