Lagazuoi

Mockrát jsem byl v Dolomitech, ale nikdy na Lagazuoi. Možná proto, že tam vede lanovka a díky ní jsou tam davy lidí. Ale možná proto, že jsem tam zatím nebyl, se na tuto horu s krvavou válečnou historií těším.

Z parkoviště na Passo Falzarego (obr.1) máme bývalé bojiště jako na dlani. Vzadu tmavá Col di Lana (obr.3), kousek za námi provrtaná Sasso di Stria (obr.2) s rakouskými pozicemi a před námi Lagazuoi s římsou Cengia Martini, kde se dlouho drželi Italové, a dvěma suťovisky po explozích.

Nahoru půjdeme italskou štolou, ke které vede ze sedla klikatá cesta. Hned na začátku první krátké štoly je zácpa (obr.5). Musíme počkat, až v protisměru projde italský pionýrský tábor. Dětičkám to jde pomalu a některé mají ve tvářích trochu vyděšený výraz.

Samotný výstup 1100 m dlouhou štolou je poněkud nudný, i když ozvláštněný několika rekonstruovanými válečnými zařízeními a ubikacemi mužstva. Několikrát si blahořečím za blembák na hlavě, především vždy, když se křápnu o strop.

Konečně jsme nahoře, kousek pod horní stanicí lanovky (obr.6). Krásné výhledy na jedné straně na Marmoladu (obr.7), na druhé straně na Tofany a Val Travenanzes (obr.9). Před návštěvou chaty si ještě zajdeme na vrchol (obr.8). Chata Rifugio Lagazuoi je sice nacpaná k prasknutí, ale kupodivu najdeme stůl a i číšník docela kmitá. Rozhodnu se, že s ostatními půjdu jenom do Forcella Travenanzes a odtud rovnou na Passo Falzarego k autobusu. Tím pádem vynechám sedlo Forcella Col de Bois a další štolu na Castellettu. Později mě to bude mrzet, ale to až si konečně přečtu skvělou knihu Fronta v Dolomitech 1915 - 1917 od Milana Čepelky. Detailně popisuje jak boje na Lagazuoi, tak na Castellettu i dalších známých místech. Kdybych si ji přečetl před exodem a ne až po něm, viděl bych hory jinýma očima. Ale to jsou kdyby chyby. O důvod víc se sem zase někdy vrátit.

Převýšení 700 m
Vzdálenost 7 km
Čas 5,5 hodiny
Pátek - 26.7. 2013