Radegast Tour 2008
aneb
jak nás neseľral medvěd
Účastníci: Abbé a já
Zlatý pevný čundrovní termín! Letos svátky bohuľel připadly na víkend a tak jsme se s kamarády domluvili, ľe pojedeme aľ bude hezky a vąem se to bude hodit. Jaký to omyl! Jak se ukázalo, tato kombinace neměla ąanci nastat. Nakonec jsem musel vzít situaci do svých rukou a oznámit, ľe se jede 27.- 29. června. Milan pár dní předtím ulehl s nějakou jemu i celé medicínské vědě neznámou chorobou (alespoň tak to prezentoval), Slávek prý nemohl a tak jsme vyrazili jenom já s abbé Leoąem. Na druhé straně tato konstelace bylá výhodná pro pokus vystoupit na Radhoą» a navątívit tamní sousoąí pračundráků Cyrdy s Metúdem. Je fakt, ľe s Milanem by to absolvovat neąlo, leda ľe by jel na koni, ale pokud je mi známo, on takové zvíře nemá. A tak jsme s abbouąem dali v Brně na roli jedno točené a nasedli na ąnelcuk směr Bohumín.
Ve Studénce jsme přesedli na menąí vlak a ve ©tramberku na jeątě menąí, tak malý, ľe uľ menąí být nemůľe. Ten nás zavezl do Veřovic, kde jsme zkuąeně nalezli hospodu. Tam začala naąe Radegast Tour, protoľe od této chvíle jsme popíjeli pouze tuto značku. Ale nebylo to ąpatný, zvláą» kdyľ to bylo podpořeno skvělým guláąkem. Po třech kusech uľ ale bylo nutno vyrazit.
Na Radhoą» by to jistě ąlo i kratąí cestou, ale chtěl jsem navázat na čundr z roku 2003, který jsem ve Veřovicích v patách se zdecimovaným Milanem končil. A tak jsme se vydali po ľluté směrem mezi dva Javorníky, malý a velký, aniľ bychom měli v úmyslu na některý z nich vystoupit. Ne, byl to jen zahřívací výstup před tím hlavním.
Od Kyčery jsme slezli na Pindulu a po kratąím hledání naąli motorest. Neodolal jsem a dal si k obligátnímu Radegastu jeątě valaąskú kyselicu. Bylo třeba načerpat síly, pro jistotu jsem poľil jeątě tatranku. Pivo a tatranka jsou nejlepąí pohonné látky a i ta kyselica občas zrychlí krok...
Zvláątností výstupu na Radhoą» od Pinduly je, ľe se nejdřív musí vylézt na jakýsi bezvýznamný kopeček s názvem Kaní, kam vede prudký hang, aby se totéľ zase slezlo dolu. Jistě by se to dalo obejít, ale značkař měl asi sklony k sadismu. Na druhý pokus se vrháme do svahu a doufáme, ľe tentokrát vede bez zbytečných oklik tam kam chceme. Cesta stoupá naątestí lesem a tak se to dá vydrľet. Leoą chce vyzkouąet nějakou zkratku direttisimou, ale to se mi podaří mu rozmluvit. Na Velké Polaně dáváme pauzu a abbé vyčaruje plechovku Plzně. Moc to k tomu Radhoąti nepasuje, ale nechtělo se mi ho posílat dolů pro stylovějąí Radegast. Jsem prostě dobrák.
No a pak jen závěrečný výstup po sjezdovce a jsme nahoře. Ke kostelíku se velmi citlivě tiskne vysílač. Já bych ąel jeątě dál, proč nemohla věľ vysílače vyčnívat přímo z kupole kostelíka? Nebylo by to nádherné spojení starého s novým?
Kostelík je bohuľel zavřený a tak se po chvíli přesunujeme k sousoąí naąich přechůdců, kteří se kdysi dávno vydali na čundr ze Soluně, zabloudili a dorazili aľ k nám. Takové ątreky nejsou nic pro nás, ale i tak se s hochy musíme vyfotit. Určitě měli radost, i kdyľ nehnuli brvou.
Je uľ skoro 7 hodin večer a tak vynecháváme hospodu na chatě na Radhoąti a uháníme na Pustevny. Snad tam jeątě něco seľeneme.
Na Pustevnách je skutečně pusto. Spousta osvěľoven s bohatou a lákavou nabídkou je sice fajn, ale zavřený nám platný jak Eskymákovi ąortky. Kdyľ přece jen v jedné z hospod vidíme otevřené okno a slyąíme puątěnou televizi, zaradujeme se. Vtrhneme dovnitř, rozvalená paní vyndá cigáro z pusy a se ptá "Co chcete? Máme zavřeno!" Tak zas vycouváme, naątěstí s informací, ľe hotel Tanečnica má otevřeno a je tomu skutečně tak. Jsme zachráněni. Dáváme si smaľený oątěpek, pivo, v recepci kupujeme nealko na noc a zrychleným pochodem vyráľíme do lesa. Beskydy vypadají podle mapy jako velice nespací, ale nám se zkuąeně podaří najít docela dobrý fleky asi tak kilák od Pusteven. Tradiční večerní diskuze u fernetu nenaruąí ani lehká obava, jestli nepříjde na návątěvu medvěd.
Ráno mě budí dotěrná moucha. Mám radost, jsem celý, neohlodaný. Výhodou je, ľe v těchto výąkách kolem 1000 m nejsou klíą»ata ani komáři. Trochu to kazí ti medvědi, ale Leoą tvrdí, ľe tady taky nejsou. Před odchodem se jdu projít do houątí a cestou narazím na starý zrezivělý skokanský můstek. Je v dezolátním stavu, ale zatím drľí a tak se opatrně vyąplhám nahoru, jestli bude nějaký rozhled. Nebyl. I tak je mi to divné, ľádná cedule se zákazem, nic, a přitom si stav této ruiny koleduje o průser.
Tábořiątě opouątíme vesele a plní sil. Bez větąího zadýchání vykráčíme na Tanečnicu (1084 m) a cestou dolů tvrdím Leoąkovi, ľe uľ do kopce nepůjdem. Nebyla to tak úplně pravda, ale byl jsem v tom nevinně, protoľe jsem byl líný se podívat pořádně do mapy. Zatímco abbé rozvíjí teorie o tom, ľe tady ľádní medvědi nejsou, nacházíme cedule svědčící zřejmě o opaku. Abbouąovi lehce tuhne úsměv na rtech. Jeątě víc mu ztuhne, kdyľ se cesta zlomí do kopce. Nedá se nic dělat, musím s mapou a následně s pravdou ven. No tak si trochu zas zafuníme.
Na nejvyąąím vrcholku letoąního čundru, na Čertově Mlýně (1205 m) si přečteme pověst o čertovi, který sice nestihl postavit za noc funkční mlýn, ale stihl alespoň vyrobit stůl, který je prý někde poblíľ. Abbé se vzápětí střemhlav vrhá do houątí, ľe ho musí vidět. Zatímco prolézá hustý porost, pomalu se vydám dál po značce, ľe na něho počkám. Po chvíli z cesty odbočuje nenápadná pěąinka doprava a tak se po ní vydávám a za chvíli jsem u Čertova stolu. Z křoví se ozývá praątění a funění a kdyľ uľ tasím rybičku na obranu před medvědem, vyleze uřícený Leoą. Prý samozřejmě věděl, kde ten Čertův stůl je, jenom ąel zkratkou.
Pokračujeme mírně sestupující pohodlnou cestou uprostřed sluncem prosvětlených stromů a je nám fajn. U studánky se lehce opláchneme a schroustáme několik mrkví, kterých dostal Leoą od manľelky Dany asi tak dvě kila, aby měl přísun i jiných vitamínů, neľ těch z piva. ®ízeň ovąem v té době jiľ byla značná a mrkev ji moc nezahnala. Naątěstí pohodlná cesta pokračovala aľ k oáze v podobě chaty Martiňák.
Chata je stejná jako před osmi lety, kdy jsem tam byl s Ivou. Stále mají jen lahvové, ale to naprosto nevadí. Dáme si jen jedno a já navíc jeątě nanuka. Osvěľeni se vydáváme na cestu do Srdce Beskyd, coľ je v naąich představách romantická milá chaloupka s tradičními pokrmy. Cesta vede stále z kopce, jak jsem vlastně uľ dříve předpovídal.
Otvírají se výhledy na mohutnou horu Smrk, kam naątěstí nepůjdem. Ne ľe bysme na to neměli, byla by to brnkačka, ale nějak není čas, ľe. Závěrečných 1,5 km do Srdce Beskyd je po rovině po asfaltce, ale jak se těąíme na tu romantickou hospůdku, necítíme únavy.
Kdo to neviděl, musí být ąokován. Betonové srdce. Sbohem romantiko... Socrealismus v nejčistąí podobě. FUJ!!! No ale co se dá dělat, ľízeň i hlad jsou tady bez ohledu na kulturně-estetický ąok. Usadíme se na vzduąné terase, kde se sice pro pivo a jídlo musí k okýnku, ale to nevadí. Ani si nezkouąím představit, jak to můľe vypadat uvnitř. Tady roząafná obsluha okénka jenom zakřičí pivóóóó, polívkááá, výpečkýýý a uľ vstáváme a na vratkých nohou se belháme k výdejně. Nutno přiznat, ľe výpečky byly mimořádně vypečené a zelí bylo jedna báseň. Tak aspoň něco.
V příjemném rozpoloľení se kolébáme po lesní asfaltce směr Staré Hamry. Nejprve troąku do kopce a pak po rovině a z mírného kopce. Cesta obtáčí prudké strľe, takľe při pohledu přes hlubokou rokli Abbé dí, ľe bysme to mohli přelézt a uąetřit si tak spostu metrů. Já na to, ľe je měkkej a neodváľí se. A on nato, ľe to prolezem oba, ale aľ si loknem fernetu. Tak si loknem fernetu a vrhnem se střemhlav dolů.
Sestup proběhl bez větąích problémů, i překonání potoka (já přeskokem, abbé po padlém kmeni), zato výstup, nebo spíą výąkrab je chu»ovka. Vzal jsem si jako pomocníka leľící kmínek a podobně jako na ferrátě se po něm ąplhám nahoru. Potom uľ jenom párkrát prohrábnu a jsu zas na cestě. Leoą taky.
Byla to docela fuąka, zvláą» bágl tíľil a tak nahoře Abbé vytáhne třetinku piva abysme se dali do pořádku. Cestou tento kousek zopakujeme jeątě dvakrát, ale uľ to není takovej krpál jako poprvé.
Potok mezitím nabírá přítoky aľ je z něj říčka a tak se na jednom odlehlém místě pod splávkem vykoupeme. Leoą, který je vybaven i botama do vody můľe směle probrodit korytem aľ pod splav, kde je hluboká tůň, já si bosky v kluzkém řečiąti netroufám a tak jenom zalehávám do vody, tu na břicho, tu na záda. Ale i tak je to velice příjemné.
Po tomto vnějąím osvěľení vesele pochodujeme do Starých Hamrů a těąíme se na osvěľení vnitřní. Hospodu Samčanku nalézáme zkuąeně, volný stůl taktéľ. Kromě Radegastů si dávám jeątě docela dobrou česnečku, kterou kazilo jen plující syrové vejce a potom thajské rizoto, které kazila rozvařená rýľe. Coľ je u rizota vada dosti podstatná. To jsem si opravdu nevybral dobře. Jediným kladem je, ľe ľaludek je rizotem důkladně ucpán. Uľ je docela pozdě, tak si rychle kupujene nealko a maľeme po silnici do vyhlídnutého lesa. Je to asi jediný rovný les ve Beskydech a tak najít bydliątě není problém.
Leoą pojal ubytování skutečně velkoryse a důkladně si umetá úloľiątě o velikosti několika akrů. Veąlo by se mu tam jeątě pár lidí, nebo jeden velký medvěd. Já jsem si připravil poněkud skromnějąí, ale přesto dostatečné bydlení. Po tradiční večerní debatě jdeme spát. Byl to docela náročný den.
Ráno jak vymalované, v klidu beze spěchu se zabalíme. Z cesty za křovím je slyąet hlasitá debata nějakých pochodujícíh turistů. Zrovna se mi chce kýchnout, tak to pustím bez omezení ven. Lesem se rozlehne výkřik raněného srnce. Na cestě je okamľitě ticho jak po pěąině. ©koda, ľe přes křoví nevidíme, jak se túristi tváří.
Takto rozveselení jdeme na silnici a po ní směr Ostravice. To bude naąe konečná. Sice diskutujeme, jestli jeątě nevyběhneme na Lysou horu, ale to je jen akademická debata. Stav naąich tělesných schránek něco takového témeř vylučuje. Po pár kilometrech dojdeme k nádrľi ©ance, bohuľel nekoupací. Přejdeme po hrázi a pokračujeme málo frekventovanou cestou. Konečně je tady Ostravice i s hospodou naproti nádraľí. Tentokrát mi ten Radegast chutná mimořádně. Navíc si jeątě dáme koleno s hořčicí a křenem a uľ utíkáme na vláček. Ve Frýdlantě přestupujeme do větąího a ten s náma uhání k Ostravě.
Ani ten přesun do Ostravy nebyl nezajímavý, jsem v těchto končinách poprvé a tak se zájmem sleduji, jak vlak kličkuje mezi haldami. A ten odér má taky něco do sebe. V Ostravě máme dost času a tak si zajdem do nedalekého hotelu na pivo. Samozřejmě Radegast. Z rychlíku pak jeątě zahlédneme Lysou horu. Tam se půjde příątě. Prý je tam nahoře hospoda.
Trasy:
Pátek 27.6. 2008:
Veřovice - Pindula - Kaní (677 m) - Velká Polana (980 m) - Radhoą» (1029 m)- Pustevny (20 km)
Sobota 28.6. 2008: Tanečnica (1084 m)- Čertův Mlýn (1205 m)- chata Martiňák - Srdce Beskyd - Staré Hamry (25 km)
Neděle 29.6. 2008: Staré Hamry - Ostravice (8 km)