Tour de Slovakia 1983
Učastníci: Milan a já
To uľ je tak dávno, ľe si to nikdo pořádně nepamatuje. Ani já, ani Milan, ani ľába v lomu, ani Jano v hospodě v Čičmanech, ani stádo ovcí tamtéľ, ani chlap s kolem. Je to tak dávno, ľe je to něco jako středověk. Takľe toto jsou uľ jen střípky sepsané na poslední chvíli, dřív neľ to zapomeneme úplně.
Jednoho dne roku 1983 jsme se s Milanem rozhodli, ľe je nám Morava na čundrování malá a tedy ľe je nezbytně nutné roząířit si obzory. Ale zase aby to nebylo moc daleko. Milan cosi vykládal u Súµovských vrąích. Já jsem o nich ve svém tehdy dosud krátkém ľivotě neslyąel, ale budiľ. Nasedli jsme tedy na rychlík, který tehdy z Brna jeątě jezdil aľ do Trenčianské Teplé. Na daląí přípoj bylo dost času a tak jsme si řekli, ľe ochutnáme slovenské pivo, o kterém se jiľ tehdy mluvilo pouze s despektem. A byla to pravda pravdoucí. V nádraľní putyce mi donesli pivo, které mělo nazelenalou pěnu. A bylo mimořádně hnusný. Tak hnusný pivo jsem ani doteď, 24 let poté, nepil. A ľe uľ jsem jich vypil dost....
Otřeseni tímto záľitkem jsme nastoupili do vlaku směr Pováľská Bystrica. Cestou jsme si ale udělali jednu zastávku a to v Iµavě, to jsme nemohli jen tak minout. Je tam totiľ kriminál, kam jsou údajně posíláni neúspěąní inľenýři, co jim třeba spadne most nebo tak. Tak nám to vykládal pan učitel Sotolář, který nás učil obor pruľnost a pevnost na strojárně v Brně, kde jsme se na ty inľenýry v té době učili. Tak jsme si věznici obhlédli a panu učiteli Sotolářovi poslali zamříľovaný pohled. Připadalo nám to vtipné.
Opět jsme popojeli vlakem. Pováľskou Bystricu jsme minuli a před průvodčím prchli aľ v Pováľské Teplé. Dále uľ po svých jsme proąli Manínskou Tiesňavu a hned za ní si naąli nocleľiątě. Bylo to na kraji lesa na mírném svahu.
Tehdy jsme jeątě nevěděli, jak si najít dobré lesní bydliątě. Stavěli jsme stan ze dvou celt kde Milan spal paralelně k jedné straně čtvercové základny a já úhlopříčně zalomen kolem centrálního stoľáru.
Druhý den jsme doąli do vesnice Vrchteplá a marně hledali hospodu. Myslím, ľe jsme tam navątívili obchod a koupili paątiky nebo tak něco.
Potom jsme jiľ vstoupili do Súµovských vrchů a vystoupili na skalnatý ale zalesněný vrchol ®ibrid. Byl tam myslím nějaký kříľ s vrcholovou knihou, kde jsme se samozřejmě zapsali.
Trochu jsme tam lelkovali, rozhlíľeli se po okolí hornatém okolí, ze kterého vystupovaly vápencové skály a navzájem se vyfotili. Tehdy se jeątě fotilo na film, takľe jsme snímky ąetřili.
Ze ®ibridu jsme pak seąli do Rajce, kde se Milan cítil hned skoro jako doma. Tam jsme navątívili samoąku, koupili si lahváče a na náměstí spořádali onu paątiku z Vrchteplé a lahváčem zapili.
Daląí cesta vedla uľ po silnici do Rajecké Lesné, kde jsme se uľ jako doma cítili oba. Za zmínku stojí, ľe nás při daląí cestě zastavili přísluąníci VB v bíloľlutém ľigulíku a začali se blbě vyptávat a kontrolovat občanky. Hlavně je zaujal Milanův vojenský útočný nůľ, který hrdě nosil v pochvě u pasu. Nakonec mu ho nesebrali, protoľe jim řekl, ľe má kamaráda na vojně. Dodnes nechápu, jak mohla tato nejapná výmluva zabrat, ale faktem je, ľe zanechali buzerování a odjeli.
My jsme dokráčeli aľ k jakémusi opuątěnému lomu, kde jsme rozbili stan. Ten byl bez podláľky, pouze dvě spojené celty. Kdyľ jsem ráno jeątě vleľe odhrnul cíp plachty, koukal jsem do očí obrovské ľábě. Byla velká jako králík a nic neříkala. Já jsem tedy taky nic neříkal a spustil jsem plachtu, aby náhodou nechtěla na návątěvu. Kdyľ jsem se konečně vymotal ze stanu, byla uľ pryč.
Pokračovali jsme po silnici aľ jsme doąli pod jakousi majestátní horu. Pohled do mapy nám oznámil, ľe je to Kµak. O kousek dál jsme doąli do Fačkova a tam ze silnice na Kµak odbočovala značka. Tak jsme se po ní vydali.
Ze začátku dobrý, ale pak začala cesta prudce stoupat. Pro naąe netrénovaná tělička to byl docela záhul a potili jsme se jak dveře od chlíva.
Couvnout ale před touto výzvou neąlo a tak nám nezbylo, neľ se vyąkrábat aľ na vrcholec. Ten jiľ holý a poměrně obsazený lidmi, kteří to vzali z Fačkovského sedla po pohodlné cestě.
Fotíme se navzájem v dobyvatelských pózách a nakonec se jeątě necháme vyfotit místním domorodcem oba dva v póze spíąe zmrzlé, neľ dobyvatelské.
Poté jsem sestoupili do Fačkovského sedla, kde jsme v hospodě oslavili výstup pivem. Jak chutnalo si jiľ nepamatuju, takľe asi docela dobře.
Daląí postup jsme si naplánovali tak, ľe sestoupíme směrem na Fačkov a u odbočky se vydáme do Čičman, o kterých jsem četl někde v ABC nebo snad jeątě v Ohníčku, ľe tam snad mají nějaké malované chalupy či co. Nedoąli jsme daleko, zastavil nám nějaký místní chlápek a k té odbočce nás dovezl autem. Tuąím, ľe to byla bleděmodrá ©koda 100. Milan se naopak domnívá, ľe to byl Trabant. Asi to uľ nevyřeąíme. Proąli jsme Čičmany a obdivovali malované chalupy. Dodnes si pamatuju, ľe v jedné z nich bylo otevřené okno a z něho se linula píseň Do You Really Want To Hurt Me od přihřátého Boy George. Jen co jsme ji naąli, hned jsme zalezli do hospody, tedy spíąe do krčmy. Nevábná místnost, ale měli otevřeno. Dali jsme si pivo a asi nějaké jídlo (salám s cibulí nebo tak nějak), kdyľ si k nám přisedl Jano, postarąí to čičmaňan a pak uľ to ąlo s námi jenom z kopce. Řeąili jsme moravsko-slovenské vztahy a přitom popíjeli nejen pivo ale i borovičku a podle toho jsme i vypadali. Nakonec nám Jano poradil, ľe na louce nad vesnicí je nějaký seník a ľe se tam můľeme vyspat. Louku jsme naąli, seník jsme nenaąli a tak jsme postavili stan na té louce na relativně rovném místě.
V noci jsem měl dojem, ľe se k naąemu stanu přikradl srnec a straąlivě ątěká. Pak jsem zase usnul.
Ráno bylo kolem naąeho stanu nějak ľivo. Vystrčili jsme hlavy a pohlédli do očí několika desítkám ovcí, které kolem naąeho stanu utvořili kruh. Po chvíli přiąel bača, popřál nám dobré ráno a ovce odehnal. Mohli jsme vylézt. Milan se pak přiznal, ľe v noci to nebyl srnec nýbrľ on a ľe vedle stanu potupně vrhnul. Před spaním prý pozřel luncheon meat a ten mu neudělal dobře. Záhada tím byla vyřeąena.
Slezli jsme zase do Čičman a vydali se po značce směrem na Pruľinu. Název této obce se nam zdál velice srandovní, protoľe předmět téhoľ názvu byl důkladným sítem naąeho studia na strojárně. Vylezli jsme lesem na jakési sedlo a jali se spouątět dolů, kdyľ v tom proti nám se plahočí chlap v tílku a tlačí do kopce obstaroľní kolo. Jakmile nás spatří, kolo pustí na zem a zvolá "Ééééj chlapci, kde sa tu beriete?" Kdyľ mu prozradíme, ľe jsme z Brna a okolí, zakřičí nadąeně "Moravci to boli vľdycky bratia! Česi sú faloąní, ale Moravci sú naąi!" Chvíli se druľíme a pak pokračujeme v sestupu a on s kolem ve výstupu. Jeątě dlouho slyąíme jeho Ééééj...
Cesta do Pruľiny byla dlouhá a bylo horko. Na vhodném místě jsme tedy dali pauzu a já se ąel nesměle vykoupat do jakési tůňky v potoce. Milan jistil batohy a na koupel rezignoval. Tato nechu» ke koupání mu vydrľí i nadále a po mnoho daląích čundrů bude bedlivým stráľcem batohů.
Nakonec jsme přece jen dorazili do Pruľiny a tento okamľik zvěčnili i pro budoucí generace.
V Pruľině samotné jsme navątívili restauraci na náměstí, ovąem byla to taková ta klasická socialistická prefabrikovaná novostavba s neochotnou obsluhou. Bylo uľ načase vybrat si nocleh a tak jsme se rozhlédli po okolních kopcích. Nikde ľádná rovina, proto jsme usoudili, ľe se budeme muset na některý z nich vyąkrábat a přenocovat na vrcholu. Tak se i stalo, postavili jsme stan pod vrcholem zalesněného kopce nad Pruľinou. Foukal sice dost silný vítr, ale to nám nezabránilo, aby jsme mladicky nerozváľně nerozdělali oheň. Místo pohody u táboráčku jsme ale záhy museli poskakovat kolem ohniątě a udupávat hořicí suchou trávu. Podařilo se a do černé kroniky jsme se tentokrát nezapsali. Ráno jsme se rozhlédli po okolí a spatřili jsme sloup dýmu stoupající z vrcholu protějąího kopce. Usoudili jsme, ľe buď je to sopka, a nebo tam někdo nezvládl uhasit svůj táborák.
Daląí průběh čundru uľ byl dost nezajímavý a proto si z něj moc nepamatujeme. Z Pruľiny jsme odjeli autobusem do Pováľské Bystrice, tam jsme si dali v bufetu polívku a přejeli vlakem do Nosic k přehradě. Přehrada byla nekoupací a tak jsme poblíľ v lese přespali a na druhý den odjeli domů. Tento čundr se pak poprávu zařadil mezi klasické výpravy a často na jednotlivé epizody vzpomínáme polehávajíce v lese a popíjejíce fernet na čundrech současných.
Trasa:
Pováľská Teplá - Manínská Tiesňava - Vrchteplá - ®ibrid - Rajec - Rajecká Lesná - Fačkov - Kµak -
Fačkovské sedlo - Čičmany (stopem) - Pruľina - Povaľská Bystrica (busem) - Nosice (vlakem)