HOHE TAUERN 1996
Úterý 13.8.96 BRNO - KOHLSCHNAIT
Podruhé do Vysokých Taur jedu tentokrát s nikoliv s Exodem ale s cestovkou Velkomoravia. Rozdíl ovšem nebude tak velký, protože akci vede Eman Mikšovský a jede i několik známých z Exodu. Z Brna odjíždíme v 6.00 od lázní na Kopečné a cesta vede tradičně přes Mikulov a Vídeň se zastávkou u známého Hundertwasserova motorestu za Vídní. Dále pokračujeme přes Semmering, Ramsau a Filzmoos až do Brucku an der Glocknerstrasse. Tam se náš autobus začíná šplhat po neuvěřitelně úzké silničce na usedlost Kohlschnait, která je ve výšce 899 m nad širokým údolím Pinzgau. Celou cestu bylo velice pěkné počasí, ale teď se to začíná kazit, takže si zavazadla přenášíme v dešti. Bydlíme v chalupě, která je stará více než 200 let a od té doby se s ní moc nedělalo. Vybavení je spíše skromné.
Středa 14.8.96 - STUBNER KOGEL
První túra nás zavede (tak jako před třemi lety) do okolí Bad Gasteinu. V plánu je Hüttenkogel a Graukogel ale vzhledem k tomu, že tam jsem již byl, mohu si udělat individuální program. Rozhoduji se pro Stubner Kogel, což je výhledový vrchol tyčící se naproti Graukogelu na západ od Bad Gastein. Společnost mi bude dělat Boris z Bratislavy. Z autobusu vystupujeme v 9.00 u nádraží v Bad Gastein (1002 m) a hned začínáme vystupovat po cestě č.111 lesem podél sjezdovky. Je pod mrakem a mlha, ale snad se vyčasí. Po hodině rychlého výstupu jsme u prostřední stanice lanovky, kde si dáváme první oddech. V těch místech také končí les takže dále už vystupujeme po pastvině, na které se volně pasou koně, svišti a podobná havěť. V 11.15 jsme na vrcholu Stubner Kogel (2264 m). Vzhledem ke snadné dostupnosti lanovkou se vrchol a přilehlý hřeben hemží lidmi. Udělalo se polojasno a je velice dobrá viditelnost. Gasteinské údolí máme jak na dlani. Po chvíli pokračujeme po hřebeni směrem na jih a v závětří si uděláme přestávku na oběd. Poté následuje půlhodinový lehký výstup skalnatým hřebínkem na Tisch Kogel (2409 m), kde jsme ve 12.45. Já sám si ještě zaběhnu na nedaleký vrchol Zitterauer Tisch (2463 m). Sestupujeme cestou č.130 a protože začíná mírně pršet, zastavujeme se na chatě Zitterauer Alm na pivo. Je to útulná stará chatička, kde se topí ještě v kamnech. Pak už sestupujeme v dešti lesem po cestě č.129 až do údolí do Böcksteinu a podél řeky jdeme do Bad Gasteinu. V pět hodin jsme u autobusu, kde již je část výpravy na Graukogel, ale na ostatní čekáme ještě hodinu. Převýšení dnešní túry na Stubner Kogel bylo celkem asi 1500 m.
Čtvrtek 15.8.96 - GRIESKOGEL
Dnes nás čeká tradiční výlet do kaprunského údolí. Odjíždíme o půl osmé a jedeme do Kaprunu. Po prohlídce elektrárny a známé cestě tunely a plošinou jsme o půl desáté nahoře na hrázi Stausee Mooserboden (cca 2050 m). Zatímco ostatní pod vedením Emana jdou na Heinrich-Schweiger-Haus, já s Borisem se pokusíme o třítisícovku jménem Grieskogel (3066 m), která leží na západ od jezera. Je zataženo a mlha a není nic vidět. Vystupujeme rychle po cestě č.734 vyšlapané turisty a hlavně ovcemi. Na jednom místě potkáváme dva alpské dědky, kteří se velice diví proč jdeme na Grieskogel, když stejně není nic vidět. Protože chceme. Po dalším výstupu se kolem malého jezírka dostáváme na Kleiner Grieskogel (2669 m), což ovšem není žádný vrchol, ale pouze hromada kamenů na malé plošince. Pokračujeme dál, začíná pršet. Dostáváme se na skalní hřeben který zřejmě vede na vrchol. Bohužel se ztrácí značení a déšť se mění v sníh. Pod skalním převisem, který nás kryje před nepohodou, posvačíme. Je sice poledne ale je šero a hnusné počasí. Po půl jedné zkusíme jít dál bez zavazadel, která necháváme pod převisem. Skalnatá cestička po čase zcela mizí a my se dostáváme do balvanového pole, které se navíc zvedá strmě vzhůru. Po krátké poradě se vracíme. Tlačí nás čas (za dvě hodiny musíme být dole u přehrady) a kromě toho není nic vidět a mně se další cesta nezdá moc bezpečná. Navíc vůbec netušíme, jak daleko máme k vrcholu. Sestup po stejné cestě je rychlý a za dvě hodiny jsme u přehrady, kde se setkáváme s ostatními. Ve čtyři odjíždíme dolů. V Kaprunu si koupím pohled, ze kterého jasně vyplývá, že nás dnes od vrcholu dělil opravdu jen kousek. Grieskogel tentokrát odolal. Tak snad někdy příště. Túra měla převýšení 1000 m a šli jsme tři hodiny nahoru a dvě dolů.
Pátek 16.8.96 - RETTENZINK, IMBACHHORN
Vzhledem k přání většiny účastníků zájezdu má být tento den spíše odpočinkový. Tomu se ale hrstka skutečných turistů samozřejmě brání. Zatímco se tedy ostatní budou vozit autobusem, já, Marie, Bětka a Josef se pokusíme zdolat velice výrazný vrchol nad Zell am See, Imbachhorn. Autobus nás milostivě zaveze do Fusche k campu Lampenhäusel (860 m), kde jsme před třemi lety campovali. V 8.45 začínáme výstup cestou č.725 a vzhledem k pravidelnému rozumnému tempu nabíráme rychle výšku. Na Gleiwitzer Hütte (2176 m) jsme o půl dvanácté. Výhledy nic moc, kolem dokola spíše mlha, ale naštěstí neprší. Chatař nám nabízí skvělý svařák za speciální cenu (1/2 litru za 45,- šilinků), což radostně přijímáme. V chatě je velice příjemně, ale ve dvanáct vyrážíme dál. Rychlým tempem se dostáváme do sedla Brandl-Scharte (2371 m), kde nás překvapí silný a studený vítr z kaprunského údolí. Nejprve se vydáváme doleva na vrchol Rettenzink (2510 m), který dobýváme něco po 13.00. Výhled by mohl být perfektní, ale není. Nevadí. Vracíme se do sedla a pokračujeme na Imbachhorn. Cesta se postupně mění v hnojiště, což je horší než třeba ledovec. Na vrcholu (2470 m) jsme ve 14.00, ovšem rovnováhu udržujeme jen s obtížemi. Na vrcholové kříži je cedulka na památku sudetoněmeckých občanů. No comment. Z Imbachhornu by normálně byl fantastický výhled na Zell am See, Schmittenhöhe, Kitzsteinhorn a vůbec na všechny strany. Ale dnes bohužel není. Sestup do Fuschertal už není tak veselý. Vede zpočátku po pastvinách, kde se obtížně vyhýbáme dobytčím lejnům. Naštěstí si dáme přestávku u rozbořené chaty. Je už půl čtvrté, takže se moc nezdržujeme. Následující sestup po sjezdovce do údolí je rychlý, ale silně nezáživný. Bohužel se nám nepodaří najít zkratku domů a tak jdeme po silnici do Brucku a pak na Kohlschnait. Přicházíme před osmou hodinou večer a máme dost. Dnešní túra měla převýšení 1900 m a zvládli jsme ji celkem za 11 hodin.
Sobota 17.8.96 - FUSCHERKARKOPF
Jelikož máme v plánu návštěvu okolí Großglockneru, máme z relativně slušného počasí docela radost. Odjíždíme v 6.00 a přes Fusch, Ferleiten a Hochtor se dostáváme v 9.00 na Franz-Josef-Höhe. Po známe cestě přicházíme k ledovci Südlicher Bockkarkees, po němž zamýšlíme vystoupit na Oberwalder Hütte. Tento úmysl ovšem dostává záhy trhliny, protože na skloněné ploše ledovce již není sníh a hodně to klouže. Po jednom marném pokusu to vzdáváme a mění se program. Většina účastníků se bude procházet po okolí, vrcholové družstvo se pokusí o Fuscherkarkopf (3311 m). Čtvrt hodiny před polednem začínáme výstup. Cesta je škaredá, písčitý povrch stále podkluzuje a ujíždí. Přesto vystupujeme celkem rychle a o půl druhé se dostáváme na hřebínek, který vede doprava a je je trochu schůdnější. Bohužel je opět oblačno a není toho moc vidět. Po hřebínku postupujeme dál a stále očekáváme vrchol, který se ovšem nedostavuje. Na jednom místě, kde musíme přejít ostrou sněhovou hranu svažující se prudce na obě strany, se radíme co dál. Rozhodujeme se pro návrat. Jsou už dvě hodiny a tlačí nás čas a stále obtížnější terén. Jsme jistě ve výšce 3300 m a vrchol nemůže být daleko, ale rozum vítězí, i když ne všichni to chápou. Sestup není o nic lehčí než výstup, u autobusu jsme ve čtyři. Při jízdě zpět po Glocknerstraße se stavujeme u Edelweißspitze, kam už ale nejdu, mám docela dost. Na Kohlschnait přijíždíme o půl osmé. Dosažené dnešní převýšení je asi 1000 m.
Pátek 18.8.96 - DREI BRÜDER
Poslední den je ve znamení vycházek do okolního terénu. Pouze vrcholový tým ve složení Standa a Josef, Marie s Petrem, Naďa s Bětkou a samozřejmě já, vyráží něco po sedmé hodině na vrcholy se skupinovým názvem Drei Brüder, které jsou logicky tři. Široká cesta č.736 nás postupně vede stále výše. Bohužel Bětku začíná bolet koleno a tak se s Naďou vrací. My ostatní přicházíme v deset hodin na sedlo Heuberg Scharte a po krátkém odpočinku pokračujeme na prvního bratra, tj. vrchol Stolz Kogel (2139 m), kde jsme o půl jedenácté. Nezdržujeme se a další cesta nás vede po krásném travnatém hřebínku dále. Další bratr jménem Schafel Kogel (2264 m) je dobyt v jedenáct, poslední vrchol Breit Kogel (2198 m) o půl hodiny později. Je tradičně mlžno, takže výhledy spíše tušíme, přesto můžeme pozorovat pod námi početné stádo kamzíků. Po svačině začínáme ve 12.15 sestupovat po cestě č.732 dolů. Potkáváme další skupinu pod vedením Emana, jenž se vrací s prvního bratra, kterého úspěšně dobyla. Dolů jdeme více méně individuálně, já intenzivně využívám hůlky, protože mě dost bolí koleno. Na Kohlschnait jsem ve čtvrt na tři. Túra měla slušné převýšení 1600 metrů a trvala nám 8 hodin. Ve všeobecném zmatku se balíme, abychom mohli v pět hodin definitivně odjet. V sedm večer se zastavujeme na dvouhodinovou prohlídku Salzburgu, která rozhodně stojí za to. Další pauzy jsou u Mondsee a Skt.Pöltenu. V Brně jsme ve 4.15 ráno.