Ennstal 2010

A opět Rakousko, potřetí z posledních čtyř Exodů. V této malé, ale hornaté zemi je totiž stále co objevovat. Tentokrát to bude oblast Ennstalu, v příjemné vzdálenosti od Brna.

I přesto je odjezd od veteriny stanoven na nekřesťanských 6.00 ráno. Nedá se nic dělat, po prohýřené noci v La Botte naložím v bydlišti za kuropění do taxíku nejen svých pár švestek, ale i bednu s krmivem a pitivem pro stan "O", neb jsem byl zaopatřením téhož po loňské úspěšné premiéře opět pověřen. Po příjezdu autobusu k tělocvičně nejenže bryskně obsazujeme tradiční sedadla (až na menší rozepři mezi Tomášem a Filipem, kdeže je umístěno to správné tradiční sedadlo), ale navíc Tomáš vzápětí vyloudí na šoférovi Michalovi první plechovky Kozlíka. Ano, teprve teď Exod začíná....

Cesta přes Vídeň, Semmering a Kapfenberg ubíhá rychle. Nikomu se na zastávkách nechce moc ven, protože stále lehce prší. A tak jsme v campu Forstgarten v malebném údolí řeky Enns (obr.1) někdy kolem jedné hodiny a střídáme třetí turnus. Jejich skleslé a bledé tváře vypovídají, že si moc sluníčka neužili a túr zvládli jen pár. Kdoví, co čeká nás. Při letošním způsobu léta se počasí nedá plánovat ani na půlden dopředu.

Rauchboden

Camp je malý, klidný a vlídný, obklopený skalami a horami (obr.2). Kromě nás je tam jen několik osamocených stanů, jejichž obyvatelé, ať okudkoliv, jsou prostě v menšině. Poté, co se všichni usadí ve stanech, Filip zjistí, že jeden zůstal prázdný. Okamžitě ho spolu obsazujeme, což je jedno z nejlepších rozhodnutí posledních desetiletí. Bydlení ve dvou je neskutečný přepych.

Na rozdýchání si dáme malou poznávací vycházku údolím proti proudu řeky. Vyhlídková cesta (obr. 2,3) oblastí zvanou Rauchboden (památka na dobu, kdy se v milířích vyrábělo z okolních lesů dřevěné uhlí) je příjemná a zároveň je to naučná stezka, takže kdo chce, dozví se jak vypadá borovice vejmutovka nebo jedle bělokorá.

Zanedlouho dokráčíme k vlakové zastávce Johnsbach (obr.5), po mostě překročíme řeku a na parkovišti čekáme na autobus. Nějak nikdo neví co dál. Po chvíli vyčkávání se přesuneme k hlavní silnici, kde náš bus ovšem též není. Situaci zachrání jako vždy členové skupiny A+, konkrétně její podmnožina, stan "O", neboť žízeň je veliká a nedaleko je hostinec. Po několika desítkách metrů pochodu po silnici je vše jasné. Autobus stojí před hostincem. Takže točené nebude, ale i ta plechovka bodne.

Pondělí - 9.8. 2010
převýšení a vzdálenost zanedbatelné