Kalbling, Sparafeld
Skutečnou první túru, která nás zavede do skupiny Reichenstein, zahajujeme na parkovišti u chaty Oberst-Klinke-Hütte (1543m), kam se autobus vyšplhá po mýtní silničce. Nad parkovištěm ční mohutná stěna Admonter Kalblingu (obr.1), houfně vyhledávaná horolezci. Výstup na vrchol pro nás nehorolezce ale nebude nijak obtížný. Máme v plánu vystoupat na Kalbling a Sparafeld, následně na Riffel, hřebenovkou dosáhnout Kreuzkogelu a sestoupit různými pěšinami zase k autobusu.
Se skupinou A vyráží, kromě těch starých, i několik nových tváří. Cestou 655 vystoupáme pod stěnu, přetraverzujeme pod ní doleva a vyšplháme se do sedýlka. Po shromáždění lehce roztrhané skupiny se pokračuje lehkým výstupem (obr.2) až na vrchol Kalblingu (2196 m). Cestou nás pozoruje krotký kamzík.
Výhledy na okolní kopce jsou poměrně dobré, zatím ještě tápeme v tom, na co to vlastně koukáme. Až po chvíli otáčení hlav a map se ujišťujeme, že ta mohutná hora naproti je Buchstein (obr.3). Po krátkém občerstvení ještě požádám jednoho z domorodců, kteří se tam též potulují, aby nám zmáčknul vrcholovku (obr.4)
Nedaleko od Kalblingu je další vrchol Sparafeld (2247 m). Musíme kousek sestoupit a větší kousek zase pohodlně vystoupit (obr.6) a jsme tam. Otevírají se výhledy na impozantní Reichenstein (obr.5), podle něhož se tato horská skupina jmenuje. Vrcholovka je tentokrát samou spouští (obr.7).
Na tomto místě se skupina A už opravdu odděluje od směsi příslušníků jiných skupin, protože nás čeká ještě kus cesty. Sestoupíme ze Sparafeldu zpátky do sedla pod Kalblingem a vystoupáme na Riffel (2105 m). Z něho vede na druhé straně poměrně strmý sestup zajištěný několika lany. Někteří méně otrlí jedinci mají s tímto způsobem sestupu docela problémy, ale dolů se dostaneme všichni v pořádku. Následuje pěkná hřebenovka směrem ke Kreuzkogelu s krátkou přestávkou (obr.8). Vše vypadá velmi idylicky. To se ale brzy změní.
Kreuzkogel už mineme, pouze tam vyzvedneme polehávající Zuzanu, a sestoupíme na louku se salaší Scheiblegger Alm. Odtud vede úzká pěšinka v náročném terénu směrem zpět k dnešnímu výchozímu bodu. Všichni si říkáme, jak se už těšíme na autobusové pivo.
Jenže po pár metrech pěšinky Dáša nešťastně uklouzne a pochroumá si kotník. Zranění je to velmi bolestivé, nemůže pokračovat, takže nezbývá než ji vynést zpět na louku (obr.9) a zavolat pomoc. Aby to nebylo tak jednoduché, není v těch místech skoro signál. Takže pocházíme po terénu a hledáme vhodné místo. Nakonec se zadaří dovolat se na štýrskou centrálu horské služby, odkud nás předají na pobočku do Admontu. Nahlásíme jim co se stalo a kde jsme. Dáša zatím statečně leží ve stínu a holky se o ni starají. Za třičtvrtě hodiny po zavolání je tu vrtulník. Zásah je naprosto profesionální (obr.10), je vidět, že to chlapci nedělají poprvé. Po základním ošetření odlétají i s naší kamarádkou do nemocnice.
My pozůstalí si zhluboka oddychneme a sejdeme vratkou cestičkou dolů k vytouženému pivu. Zkušený Tomáš nám ho nese naproti. Je to prostě kamarád.
Převýšení 900 m, čas 8 hodin
Úterý - 10.8. 2010