Králický Sněžník 2011

Půlrok se s půlrokem sešel a nastal čas jubilejní desáté akce elitní turisticko-horolezecké skupiny, zkráceně zvané A+. Protože jsme minule zavítali až do západních Čech, bylo na čase vytáhnout zase trochu blíže. Chtělo by se napsat, že na Moravu, ale byla by to jen poloviční pravda, neboť vrchol našeho třetího nejvyššího pohoří byl v roce 1960 kompletně přesunut do Východních Čech. Takovou sílu měli ti bolševici.

Jako základnu jsem zvolil Staré Město pod Sněžníkem, ze kterého se za pomoci Českých drah daly absolvovat tři hodnotné túry, každá v jiném pohoří. Bydlení pravda nebylo nejlepší, ale v tomto chudém kraji se nedalo moc vybírat. Exoďáci jsou celkem skladní živočichové, takže se to dalo vydržet. My Moraváci jsme se sjeli v pátek 29.4. navečer a šli vyzkoušet místní pohostinství. V restauraci Pohoda jsme dostali jídlo i pivo, po chvíli přibyli i naši Češi a bylo veselo. To pokračovalo i v kuchyňce na ubikaci do pozdních hodin.

Rychlebské hory

Předpověď na celé období nebyla zrovna příznivá, spíš mokro než slunečno, takže jsem trochu přeházel plánované pořadí túr, aby aspoň na ten Králičák bylo hezky. Realita ale stejně byla zcela jiná.

Na první túru vyrážíme pěkně po svých. Nejdříve omrkneme zachovalý kostelík Sv. Anny, jehož zvony nás ráno budí

a pak žasneme nad urbanistickým skvostem, jenž oficiálními průvodci nepovšimnut zkrášluje již tak působivé okolí.

Po odtržení zraků vyrážíme z městečka do kopců.

Po naučné stezce kolem zrekonstruovaného pěchotního srubu S+M 32 přes vrcholy Jelen a Kutný vrch. Od Kutného vrhu se nám náhle otevřou výhledy na blízký Hrubý Jeseník, konkrétně na hřeben od Obřích skal přes Šerák a Keprník po Černou stráň.

Nad Kronfelzovem se napojíme na trasu, kterou jsem zde kráčel v roce 2001 na slavném jesenickém čundru. Takto se dostaneme do Petříkova, kde nalezneme i otevřenou hospodu s poetickým názvem Sport Grill, točenou Plzní a fungující kuchyní. Všeho důkladně využijeme.

Aby nám nacpaný břicha trochu slehly, vymyslím zkratku na Smrk. Tedy ne přímo na Smrk, ale jen mezi červenou a červenou značkou, abychom nemuseli zacházet až k Větrolamu. Je to poloklasická zkratka, sice kratší, ale zato horší cesta do prudkého kopce. Pro ostřílené borce A+ jak dělaná. I přesto se na ní Filip s Vildou ztratí. Poté, co se zas najdou, tvrdí, že nikoliv oni, ale my jsme se ztratili, ale to jim nikdo nevěří.
Mírně stoupající cestou chci kamarády překvapit návštěvou lesního baru, ale minu odbočku. Tak příště.

Na vrcholu Smrku (1125 m) si v hustém mlází dáme vrcholovku (panáky), ale na přestávku si popojdeme až na rozcestí. Je tam trošku živěji, především jacísi hombres ve stylových tričkách se starají o zábavu. I tam si dáme vrcholovku (fotku).

Následný pohodlný sestup na Paprsek už nezvládá vyčerpaný Vilda, kterému se ze všech těch panáků udělá nevolno a polehává, kde může.

Na Paprsku mají otevřeno s výbornou Holbou a vyhlášenými borůvkovými knedlíky. Knedlíkům odolám, pivu samozřejmě ne, není důvod. Prozíravá Marta si dokonce na knedlíky přinesla krabičku, aby mohla mlsat i později.

Sestup do Starého Města po rozlehlých loukách nám ozvláštňuje jednak pohled na masív Králičáku, a jednak pohled na blížící se bouřku. Ta sice vybudí lehkou paniku, ale nakonec nás mine, takže do hospody Pohoda dojdeme v pohodě za sucha.

Králický Sněžník

Další den má být lepší počasí, proto jdeme na Králičák. Ve skutečnosti je horší počasí. Využijeme služeb Českých drah a posilněni jedním plechovkovým se přesuneme motoráčkem ze Starého Města do Hanušovic a následně posilněni druhým plechovkovým dalším motoráčkem do Prostřední Lipky.

Tam se v nevlídném počasí vydáváme po červené po stejné trase jako v roce 2003 já na čundru s Leošem, a kdy jsem málem leknul žízní. Jenže to byl pařák a ten dnes nehrozí, kromě toho máme zásoby nejrůznějších nápojů.

Jelikož je první máj, lásky to čas, splní si Pavel nedaleko Roudného pod rozkvetlým stromem své manželské povinnosti.

Po širých lukách a poté i hustým lesem dorazíme k pěšímu česko-polskému přechodu. Je ještě zdevastovanější než tehdy. Na Klepý (1143 m), neboli Trójmorski Wierch vyšplháme už po polské straně a to za stále nepříjemnějšího mrholení. Nikoho ani nenapadne lézt v tom vichru na rozhlednu, zato se nám do hlav vkrádá naprosto zvrácená myšlenka, že se dnes na ten Králičák vykašleme.

Naštěstí po několika panácích, svačině a striptýzu některých jedinců nám dojde pošetilost této myšlenky. Jsme přece A+ a ne nějaké C-. Kromě toho přestává pršet a sem tam i nesměle vykoukne slunce. A tak vyrážíme dál, jako by se nechumelilo.

Za zmínku stojí, že se během nezáživné cesty po hřebeni za Malým Sněžníkem ztratí Marta s Dášou. Nějak se holky zapovídaly a nekoukaly na značky. Vydáme se je hledat do všech světových stran, ale naštěstí po chvíli slyšíme z lesa Martin nezaměnitelný hlas. Samy se ztratily, samy se našly. Tak to má být. Zbytek cesty k polské chatě je už nespouštíme z očí. Schronisko je ovšem tak narvané, že na zakoupení piva rezignujeme a pokračujeme na vrchol. Během výstupu se k nám připojí česká červená značka, která tam posledně ještě nebyla.

Se stoupající nadmořskou výškou klesá teplota a vítr přidává na síle. Na vrcholu (1424 m) se proto moc nezdržujeme a po nezbytných vrcholovkách klesneme k prameni Moravy (1380 m), kde je přece jen snesitelněji. Nasvačíme se a zapijeme to Moravou.

U slůněte se nejen vyfotí některé z žen, ale jsem k tomu donucen i já. Z estetických důvodů zde vysledné foto neuvádím. Opravdu není o co stát.

Na Stříbrnickém sedle nestačím zírat. Ze živého lesa, který si pamatuji z minulé cesty před osmi lety, je les mrtvý. Řádil tu nejdřív kůrovec, a potom i Lesy ČR. Smutná krajina. Náladu nezvedne ani zavřená chata Návrší.

Až ve Stříbrnici to zase vypadá vesele. Zkušeně zamanévruju do známé hospůdky Štvanice, kde jsme vlídným pánem obslouženi osvěžujícím Šerákem a výborným jídlem. Ani se moc nechce pryč. Vyčerpanější část skupiny plus Jana, která musí odjet do Brna použije k přepravě do Starého Města autobusu, ostatní se tamtéž přesunou po pohodlné travnaté cestě. Večer nás v restaraci Pohoda odmítnou, že prý už nevaří. I takhle se dá podnikat v roce 2011. To ve vedlejší vinárně Goldek jsou už na vyšší úrovni. Napojí a nasytí nás více než dostatečně.

Jeseníky

K nástupu do třetího pohoří ve třech dnech nás opět přivezou České dráhy, tentokrát na Ramzovou. Na Šerák půjdeme přes Obří skály, to znamená, že výstup začne sestupem k Vražednému potoku. Až poté, co jej všichni bez újmy na zdraví překonáme, začínáme vystupovat. Všechny straším, jak je to náročný výstup, a vidím i stín obav v jejich tvářích. Ve skutečnosti jsme na Obřích skalách za chvilku a ve tvářích kamarádů zase pro změnu vidím úlevu.

Filip, jak je jeho zvykem, nečeká ani na panáka a začne šplhat po šutrech nahoru, kde po chvíli stane v póze dobyvatele. My ostatní na to, jak je zase naším zvykem, kašleme a raději se věnujeme placaticím.

Následující výstup po poněkud strmé cestě na Šerák, stejně jako pobyt na chatě Jiřího už nejsou nic nového, takže nemá cenu se nějak více rozepisovat.

Totéž platí i o zdolání Keprníku a Vozky. To už tady bylo a dokonce dvakrát.

Až cesta z Vozky do Kolštejna neboli Branné je i pro mě nová. A je i značně dlouhá. Velmi zajímavé jsou zbytky lesní železnice v Josefové. Zato v Zadním Alojzově se musí zase do kopce, což se mi už trochu zajídá. Sestup po loukách a mezi chatami končí na nádraží. Jdu zkontrolovat blízkou hospodu, ale je zavřená. Jako vždy, ještě jsem ji otevřenou nezažil. Prý jede za chvilku vlak, tak se všichni rychle vrací na nádraží. Jenom dva nejotrlejší jedinci, to jest já a Lucka, si to do Starého Města střihneme pěšky. Na konci už sotva pletu nohama, ale v Goldeku mě pár piv a dobré jídlo opět uvedou do provozuschopného stavu.

Ráno prší, takže bez nějakého otálení opouštíme nehostinnou ubytovnu s tím, že se v létě uvidíme v Chamonix a na podzim na Šumavě, což organizuje pro změnu Marta. Já s Luckou si cestou domů ještě zajedeme do Velkých Losin, kde navštívíme Muzeum papíru i s ruční výrobnou. Doporučuji všem.

---

Trasy:

Sobota 30.4. 2011: Staré Město - Kronfelzov - Petříkov - Smrk - Paprsek - Staré Město (30 km, převýšení 600 m)

Neděle 1.máj 2011: Prostřední Lipka - Klepý - Malý Sněžník - Králický Sněžník - Stříbrnice - Staré Město (32 km, převýšení 1000 m)

Pondělí 2.5. 2011: Ramzová - Obří skály - Šerák - Keprník - Branná - Staré Město (25 km, převýšení 900 m)