Hinterer Tajakopf

Tentokrát odjíždíme z campu bez dodatečného ranního šlofíku. Škoda, velmi se mi to včera líbilo. Možná je to tím, že jedeme dál, dokonce až do Rakouska, do Ehrwaldu pod Zugspitzí. Cílová oblast je pohoří Mieminger Kette, takový malý sourozenec pod velkým Wettersteinem.

Úvodní výstup vede pohodlně lanovkou na Ehrwalder Alm (obr.1). To se mi líbí, žádné zbytečné plýtvání silami. Vyrážíme pod vedením Petra Dvořáka a velmi rychle se ztratíme, takže první fáze výpravy probíhá kličkováním mezi stromy a kravinci. Záhy je ale správná cesta nalezena. Po chvíli se oddělí skupina A, jež má v plánu vystoupat nejen do sedla Tajatörl, ale následně i na Hinterer Tajakopf. Opět se přesunu na chvost skupiny, protože nesnáším, když mi někdo funí za krk. A taky občas něco vyfotím a nafilmuju, což zabírá dost času, takže mi ostatní tradičně mizí.

Sejdeme se nad jezírkem Brendlsee. Z vodychtivých se jde smočit jenom Tomáš (obr.3). Na ostatní adamity a evity je prý zima. Následuje už jen výstup suťoviskem, ozvláštněný jedním sněhovým polem, na sedlo Hintere Tajatörl (2259 m). Během krátké pauzy na sedle se nic zvláštního nestane, až na to, že dole za námi vidíme přibližující se jedince béčka. To je signál k pokračování. Takovou ostudu, že by nás béčko došlo, si nemůžeme dovolit.

Na vrchol je to jen necelých 200 metrů. Vlevo se postupně vyloupne jezero Drachensee a nad ním chata Coburger Hütte (obr.5), kde na nás čeká pivo. Během focení mi ostatní opět utečou. Vlastní vrchol je malý a obsazený postaršími Rakušáky (obr.8), takže jen přejdeme a slezeme po skalce k výhledovému vedlejšímu vrcholu s křížem. Cesta tam je opatřena několika kramlemi (obr.6), což především Marcele činí menší, ovšem zvládnutelné problémy.

Po vrcholovce, kterou fotím vzhledem k nepříznivým opěrným podmínkám pro foťák natřikrát, se debatuje kudy dolů. Pavel s Filipem jdou obhlédnout začátek ferráty "Coburger Klettersteig", věrně následováni svými horskými družkami (obr.9). My ostatní na ferrátu kašleme. Ferrátisti se nakonec taky rozhodnou, že ferrátisty dnes nebudou.

Z vrcholu tedy sestupujeme stejnou cestou kousek pod Tajatörl a pak následně stále dolů po frekventované cestě k Drachensee a k chatě (obr. 10). Promícháváme se s béčkem, které výstupem na Tajatörl též podalo výborný výkon. Někteří členové si docela hrábli.

Na Coburger Hütte (1917 m) mají výborné točené typu HBH (že by to bylo pivo z mnichovského Hofbräuhausu?), které popíjíme na terase, a sledujeme béčkaře, jak se plíží k chatě s jazyky na vestě. U schodů ale stojí neúprosný Petr Dvořák a bez výjimky je žene dál, že by se prý nemusela stihnout poslední lanovka. Docela mi je jich líto.

Dopijeme a dáme ještě jedno, já ještě navíc razítko do mapy. A pak ještě jedno. Je krásně a dolů se nechce. Ale nelze jinak. Sestoupíme k Seebensee (obr.12) a pokračujeme dál po široké cestě. Děláme společnost Vladimírově sestře, která už toho má plný kecky. Statečně ale šlape dál, co jí také zbývá, že?

Vše dobře dopadne, lanovku stihneme všichni s velkou rezervou. U autobusu neměnný rituál - pohory dolů a pivo od Michala do ruky.

Převýšení 925 m
Vzdálenost 16,1 km
Čas 8 hodin

Pondělí - 23.7. 2012