Hinterer Tajakopf

Tentokrát odjíľdíme z campu bez dodatečného ranního ąlofíku. ©koda, velmi se mi to včera líbilo. Moľná je to tím, ľe jedeme dál, dokonce aľ do Rakouska, do Ehrwaldu pod Zugspitzí. Cílová oblast je pohoří Mieminger Kette, takový malý sourozenec pod velkým Wettersteinem.

Úvodní výstup vede pohodlně lanovkou na Ehrwalder Alm (obr.1). To se mi líbí, ľádné zbytečné plýtvání silami. Vyráľíme pod vedením Petra Dvořáka a velmi rychle se ztratíme, takľe první fáze výpravy probíhá kličkováním mezi stromy a kravinci. Záhy je ale správná cesta nalezena. Po chvíli se oddělí skupina A, jeľ má v plánu vystoupat nejen do sedla Tajatörl, ale následně i na Hinterer Tajakopf. Opět se přesunu na chvost skupiny, protoľe nesnáąím, kdyľ mi někdo funí za krk. A taky občas něco vyfotím a nafilmuju, coľ zabírá dost času, takľe mi ostatní tradičně mizí.

Sejdeme se nad jezírkem Brendlsee. Z vodychtivých se jde smočit jenom Tomáą (obr.3). Na ostatní adamity a evity je prý zima. Následuje uľ jen výstup su»oviskem, ozvláątněný jedním sněhovým polem, na sedlo Hintere Tajatörl (2259 m). Během krátké pauzy na sedle se nic zvláątního nestane, aľ na to, ľe dole za námi vidíme přibliľující se jedince béčka. To je signál k pokračování. Takovou ostudu, ľe by nás béčko doąlo, si nemůľeme dovolit.

Na vrchol je to jen necelých 200 metrů. Vlevo se postupně vyloupne jezero Drachensee a nad ním chata Coburger Hütte (obr.5), kde na nás čeká pivo. Během focení mi ostatní opět utečou. Vlastní vrchol je malý a obsazený postarąími Rakuąáky (obr.8), takľe jen přejdeme a slezeme po skalce k výhledovému vedlejąímu vrcholu s kříľem. Cesta tam je opatřena několika kramlemi (obr.6), coľ předevąím Marcele činí menąí, ovąem zvládnutelné problémy.

Po vrcholovce, kterou fotím vzhledem k nepříznivým opěrným podmínkám pro fo»ák natřikrát, se debatuje kudy dolů. Pavel s Filipem jdou obhlédnout začátek ferráty "Coburger Klettersteig", věrně následováni svými horskými druľkami (obr.9). My ostatní na ferrátu kaąleme. Ferrátisti se nakonec taky rozhodnou, ľe ferrátisty dnes nebudou.

Z vrcholu tedy sestupujeme stejnou cestou kousek pod Tajatörl a pak následně stále dolů po frekventované cestě k Drachensee a k chatě (obr. 10). Promícháváme se s béčkem, které výstupem na Tajatörl téľ podalo výborný výkon. Někteří členové si docela hrábli.

Na Coburger Hütte (1917 m) mají výborné točené typu HBH (ľe by to bylo pivo z mnichovského Hofbräuhausu?), které popíjíme na terase, a sledujeme béčkaře, jak se plíľí k chatě s jazyky na vestě. U schodů ale stojí neúprosný Petr Dvořák a bez výjimky je ľene dál, ľe by se prý nemusela stihnout poslední lanovka. Docela mi je jich líto.

Dopijeme a dáme jeątě jedno, já jeątě navíc razítko do mapy. A pak jeątě jedno. Je krásně a dolů se nechce. Ale nelze jinak. Sestoupíme k Seebensee (obr.12) a pokračujeme dál po ąiroké cestě. Děláme společnost Vladimírově sestře, která uľ toho má plný kecky. Statečně ale ąlape dál, co jí také zbývá, ľe?

Vąe dobře dopadne, lanovku stihneme vąichni s velkou rezervou. U autobusu neměnný rituál - pohory dolů a pivo od Michala do ruky.

Převýąení 925 m
Vzdálenost 16,1 km
Čas 8 hodin

Pondělí - 23.7. 2012