Ettaler Manndl

Na daląí túru bychom mohli jít z campu pěąky. Budeme prozkoumávat blízké horstvo a ke stanici lanovky Laberbergbahn (obr.1) je to jen pár set metrů. Jenľe to bychom si nemohli dát autobusové pivo, a tak teda popojedem. Ani nemá cenu si sedat. Lanovku pouľijí pouze lenoąi z céčka, ostatní ąlapou pěkně po svých. My, tedy áčko, stoupáme stále nahoru lesem, loukou, lesem a tak podobně. Občas se pod námi ukáľe Oberammergau a naproti nám jehla Kofelu, jinak to není nic extra zajímavého. Na rozcestí si dáme po panáku a Filip zatím najde cestu (obr.2)

Ta je teď ąiroká a pohodlná. Mineme jakousi salaą a zaparkujeme u jezera. Alespoň v mapách je to vedeno jako jezero Soilesee, ale teď to připomíná spíąe louku (obr.3). Průzkumníci hlásí, ľe je tam voda a v ní dokonce i hejna pulců. Já se spokojím s hláąeními průzkumníků a na ąutru lehce posvačím. Nad jezeroloukou se vypíná Ettaler Manndl (1633 m), náą dneąní cíl. Trochu je vidět i vrcholový kříľ.

Následuje výstup lesem s lehkým bahýnkem, přelezeme jakési skalisko a jsme tam. Pod ferrátou. Je zajiątěná řetězy, vypadá schůdně a je na ní dost lidí. Úvaz nechávám v batohu a jdu na to. Na prvním odpočívadle vytáhnu fo»ák a zvěčním zadky skupiny A (obr.4). Ferráta je výstupová i sestupová, takľe se občas musí čekat, ale jinak v pohodě. Z malého vrcholu naąím příchodem vyľeneme zevlující turisty a necháme se zvěčnit (obr.5) od lehce nervózní Němky, co lezla s námi. Dám se s ní do řeči a důvod nervozity je záhy jasný. Bojí se jít dolů bez úvazu, který ovąem nemá. Zespoda to vypadalo jednoduąe, ale teď se chuděra trochu klepe. Co se dá dělat, půjčím svůj úvaz a hned se holka uklidní. Musíme trochu počkat na stádo lezoucí nahoru (obr.6), ale pak uľ to jde dolů bez problémů. Akorát musím dávat pozor, aby mi za mnou lezoucí netrpělivý německý důchodce nepřiąlápnul prsty.

Dole si Němka oddechne, vrátí mi úvaz a nutí mi 10€. To si teda svého ľivota moc necení. Peníze odmítám (tak málo!), ale zato do ní nalijeme panáka. Sestup je rychlý a fádní. Popohání nás představa vychlazeného piva v Ettalu.

Místo vychlazeného piva nás ale čeká vychlazený bazének, kde musí kaľdý kolemjdoucí povinně smočit nohy (obr.7). Vyblbneme se tam jak malé děti. Voda je sice ledová, ľe mi vylézají zuby, ale prý je taková lázeň zdravá a posiluje krevní oběh. ®ízeň ovąem nehasí. Ta se dá uhasit jenom v nějaké hospůdce nedaleko. Nejdřív ovąem musíme navątívit místní sýrárnu. Je sice zajímavá, ale ľe bych z ní padl na zadek, to zas ne.

Jen co ty sýroľrouty odlákám, můľeme navątívit daląí povinnou atrakci, impozantní a světoznámý benediktýnský kláąter. V kostele je krásně chladno. Ale ani to moc nezahání ľízeň. Tomáą je na tom podobně, takľe se odtrhneme a jdeme konečně do té vysněné hospody. Z mnoha putyk si vybíráme Klosterhotel naproti přes ulici. Krátce posedíme vevnitř, ale tam je jako po vymření. Tak se přesuneme ven, kde obsadíme volný stůl. Dám si ettalské světlé a vůbec není ąpatné. Tomáą totéľ. Za chvíli dorazí Filip se Sylvou. K daląímu pivu, tentokrát tmavému, si dám Wurstsalat. Výborný. Na závěr jeątě jedno světlé. Teď je mi konečně dobře.

Tato příjemná polodenní túra se zapíąe do análů Exodu i tím, ľe béčko dosáhlo vyąąího vrcholu neľ áčko, coľ věru nebývá zvykem. Doąli na Laber (1686 m), coľ je nevyąąí vrchol této horské skupinky, ovąem bez ferráty.

Po prohlídce Ettalu jeątě zajedeme autobusem k Plansee, kde se jde větąina zájezdu vykoupat. Mě to zas tak neláká, tak ve stínu za autobusem popíjím plechové Kozly, povídám si s Drahuąkou a společně sledujeme manévrování parníků místní paroplavby.

Převýąení 758 m
Vzdálenost 9,3 km
Čas 6,5 hodiny

Úterý - 24.7. 2012