Col de Tricot

Krásné počasí stále pokračuje. Po včerejším exkluzívním vysokohorském pobytu se dnes bude zase trochu šlapat. Naplánovaná je túra do jižní oblasti masívu Mont Blancu. Žádné ledovce, jenom travička, ale nějaké to převýšeníčko taky bude.

Opět nejedeme nikam daleko, pouze do Les Houches (prý se to čte Lezuš). Zatímco lenošná skupina C využije lanovku, my půjdeme pěkně po svých následováni v uctivé vzdálenosti Béčkem. Máme se dostat na Bellevue La Chalette (1790 m). Nejdřív stoupáme blátivou cyklistickou trasou, ale pak se Pavel nechá strhnout jakousi značkou do hustého lesa. Pěšinka se prudce lomí vzhůru, pohory začínají podkluzovat, ke slovu přijdou i ruce (obr.2). Je to totiž černá sjezdovka pro šílené bikery, spíše sebevrahy. Naštěstí nikdo proti nám nejede, tak se můžeme nerušeně škrábat dál. Taková lesní ferrata, ale bez jištění a místy na hranici adheze. S trochou nadsázky se dá říct, že celé převýšení k Bellevue jsme lezli po čtyřech. Zbytek cesty nahoře po normální cestě je už pohodlný (obr.3), dokonce dojde i na trhání a konzumaci malin. Akorát nám někteří bikeři vytýkají, že jim lezeme po trase.

Na Bellevue si dáme malinký lahváč a prohlídneme si slavnou zubačku (obr.5), co vozí turisty na Mont Blanc. Cesta z Bellevue do sedla Col de Tricot (2120 m) nejdřív vede traverzem, ze kterého pozorujeme vrtulník pendlující s materiálem na jednu z chat kdesi vysoko nad námi v království sněhu a ledu. Následuje lávka (obr.6) nad horským potokem a mírné stoupání travnatými loukami až do sedla. Jdu s Tomášem, který si vesele píská. Já funím. Na sedle se povaluje několik lidí a korzuje pár ovcí (obr.8). Pěkné výhledy do údolí Miage a na přilehlé ledovce.

Času je dost, a tak si ještě vyjdeme na travnatý výhledový vrcholek Mont Vorrassay (obr.9 - 2299 m). Výhledy jsou vskutku exkluzívní, je vidět šikmý zářez trasy Tramwaye až k její konečné stanici a také chaty, přes které se chodí na Mont Blanc (obr.10). Po panákovém kolečku zase slezeme do sedla, vyzvedneme Zuzku, která z neznámého důvodu na Mont Vorrassay nešla, a sestoupíme serpentinami skoro 700 výškových metrů do údolí k chatě Chalets de Miage (1559 m).

V zaplněné zahrádce najdeme volný stůl. Pivo mají kupodivu točené a ku ještě většímu podivu docela dobré. Žízeň je veliká a ještě se k ní přidal mlsný jazyk, tak si dám místní specialitu, salát Miage, což je lahodná směs zeleniny, opečených brambor, šunky a spousty jiných dobrot (obr.11). Tak to byl naprosto skvělý závěr krásné a pestré túry. Závěrečný sestup po silničce dolů do údolí k autobusu je už úmorný, ale chlazený autobusový kozlík vše zachrání.

Převýšení cca 1200m, čas 8 hodin
Čtvrtek - 18.8. 2011