Lac d'Emosson

Pochmurné ráno nevěští nic dobrého. Však taky předpověď na nejbližší dva dny není zrovna veselá. Sice neprší, ale je to jen otázka času. Nedá se nic dělat, musíme do hor, když už jsme tady. Camp opouštíme v osm, projedeme Chamonix a po cestě, kterou jsme včera přijeli, překročíme hranici do Švýcarska. Naštěstí jsou Švýcaři už v Schengenu, tak na hranicích nikdo neotravuje.

Po horské silnici se vyšplháme k parkovišti u spodní emmossonské přehrady (obr.1). Je tu zima a nevlídno, navíc sem tam spadne kapka, takže někteří choulostivci se halí do pláštěn nebo otvírají deštníky. Viditelnost hor je jen poloviční a omezená pouze na jejich spodní polovinu (obr.2).

Po troše otálení se konečně začne něco dít. Přejdeme impozantní hráz (obr.4) a začneme trochu stoupat. Na vyhlídkovém místě (obr.5) se rozdělí skupiny A a B. My bychom teoreticky měli dojít na Col de Terrassa, pokračovat po nějaké hřebenovce a sejít k horní přehradě. Počasí se ale stále netváří moc přívětivě.

Během dalšího výstupu pak začne pršet, takže jsem nucen zastavit a navléknout si odpovídající doplňky a tasit paraple. Na jakési plošince (obr.6) se do nás opře vichr s horizontálním deštěm, kterým paraple odolává z posledních sil. Prostě paráda. Ještě vyjdeme k rozcestníku, ale tam už i Pavel uzná, že na Col de Terrassa asi nepůjdeme. Rozcestník prohlásíme za vrchol dnešní túry, pošleme několik kolujících placatic a zvěčníme vrcholovku (obr.7) pro budoucí generace.

Jakmile začneme sestupovat, deštík přechází. Sejdeme k místní raritě, zachovalým stopám dinosaurů, které ty potvory kdysi vyšláply do bahna, to během 250 miliónů let trochu ztvrdlo a teď je z toho unikátní nakloněná plošina se spoustou otisků (obr.8).

Když se dost vynadíváme, sestoupíme k hornímu jezeru (obr.9) a po pohodlné cestě jdeme k hrázi. Tomáš s Hankou jdou vyzkoušet vodu, ale ke koupání se neodhodlají. Dojdeme k impozantní hrázi, pod kterou se krčí chata (obr.10). Tomáš, který jediný umí švýcarsky, nám objedná polívku a lahvové pivo. Žádná sláva, ale lepší než nic. Počasí se trochu lepší, ale nic výrazného. Cestou dolů potkáme hysterickou anglickou matku, která řve na svého synka, že ho zabije. Chudák dítě. Plechovkáč u autobusu tradičně potěší a Honza Zapletal nestačí odpovídat na zvědavé dotazy amatérských geologů.

Převýšení 500 m, čas 6 hodin
Neděle - 14.8. 2011