Lac d'Emosson

Pochmurné ráno nevěątí nic dobrého. Vąak taky předpověď na nejbliľąí dva dny není zrovna veselá. Sice neprąí, ale je to jen otázka času. Nedá se nic dělat, musíme do hor, kdyľ uľ jsme tady. Camp opouątíme v osm, projedeme Chamonix a po cestě, kterou jsme včera přijeli, překročíme hranici do ©výcarska. Naątěstí jsou ©výcaři uľ v Schengenu, tak na hranicích nikdo neotravuje.

Po horské silnici se vyąplháme k parkoviąti u spodní emmossonské přehrady (obr.1). Je tu zima a nevlídno, navíc sem tam spadne kapka, takľe někteří choulostivci se halí do pláątěn nebo otvírají deątníky. Viditelnost hor je jen poloviční a omezená pouze na jejich spodní polovinu (obr.2).

Po troąe otálení se konečně začne něco dít. Přejdeme impozantní hráz (obr.4) a začneme trochu stoupat. Na vyhlídkovém místě (obr.5) se rozdělí skupiny A a B. My bychom teoreticky měli dojít na Col de Terrassa, pokračovat po nějaké hřebenovce a sejít k horní přehradě. Počasí se ale stále netváří moc přívětivě.

Během daląího výstupu pak začne prąet, takľe jsem nucen zastavit a navléknout si odpovídající doplňky a tasit paraple. Na jakési ploąince (obr.6) se do nás opře vichr s horizontálním deątěm, kterým paraple odolává z posledních sil. Prostě paráda. Jeątě vyjdeme k rozcestníku, ale tam uľ i Pavel uzná, ľe na Col de Terrassa asi nepůjdeme. Rozcestník prohlásíme za vrchol dneąní túry, poąleme několik kolujících placatic a zvěčníme vrcholovku (obr.7) pro budoucí generace.

Jakmile začneme sestupovat, deątík přechází. Sejdeme k místní raritě, zachovalým stopám dinosaurů, které ty potvory kdysi vyąláply do bahna, to během 250 miliónů let trochu ztvrdlo a teď je z toho unikátní nakloněná ploąina se spoustou otisků (obr.8).

Kdyľ se dost vynadíváme, sestoupíme k hornímu jezeru (obr.9) a po pohodlné cestě jdeme k hrázi. Tomáą s Hankou jdou vyzkouąet vodu, ale ke koupání se neodhodlají. Dojdeme k impozantní hrázi, pod kterou se krčí chata (obr.10). Tomáą, který jediný umí ąvýcarsky, nám objedná polívku a lahvové pivo. ®ádná sláva, ale lepąí neľ nic. Počasí se trochu lepąí, ale nic výrazného. Cestou dolů potkáme hysterickou anglickou matku, která řve na svého synka, ľe ho zabije. Chudák dítě. Plechovkáč u autobusu tradičně potěąí a Honza Zapletal nestačí odpovídat na zvědavé dotazy amatérských geologů.

Převýąení 500 m, čas 6 hodin
Neděle - 14.8. 2011