A na závěr....

No a na závěr se samozřejmě hodnotilo, diskutovalo a popíjelo. Za zmínku stojí nová verze hymny 4. turnusu, kterou i se slokou navíc předvedli Vilda s Tomášem.

Ráno naštěstí pokračovalo slunečné a teplé počasí, takže balení campu a nakládka probíhaly ve veselé atmosféře podepřené stálým přísunem chlazených kozlíků. Někdy kolem poledne jsme vyrazili na zpáteční cestu, tentokrát přes Ženevu.

Zde mé veselé vzpomínky končí, protože právě v Ženevě mi nějací švýcarští přičmoudlí gauneři ukradli z autobusu batoh s peněženkou, všemi doklady, bundou, deštníkem, svačinou a spoustou dalších věcí. Je to samozřejmě moje hloupost, protože nechávat batoh na sedadle, které je lehce dosažitelné z chodníku, je blbost. Trochu vinu dávám ale i šoférům, kteří po našem odchodu na prohlídku Ženevy asi ty dveře nezavřeli hned. Navíc tam byli dva, a přesto jim někdo vlezl nepozorovaně do busu. I když asi jen na jeden schod.

No nic, zůstal mi jen mobil, kterým jsem si hned zablokoval ukradenou kartu, a naštěstí foťák, který jsem měl s sebou, to už by mě asi kleplo. Klíče byly taky naštěstí v zavazadle dole. Nezůstal mi ani žádný doklad totožnosti, takže ze Švýcarska přes Německo jsem byl v podstatě propašován. Zlatej Schengen. A pozitivní na tom bylo, že se kamarádi během cesty svědomitě starali o moji žízeň, hlad a další potřeby. Je dobré mít kamarády, tímto jim všem dodatečně děkuji.

Příští rok se chystá Německo, oblast Garmisch-Partenkirchenu. To bude pro mě velký návrat do míst, kde jsem k vysokým horám díky kamarádovi Jirkovi Mezníkovi začátkem devadesátých let přičichnul. Tak na to se teda těším!

Pátek/Sobota, 19.-20.8. 2011