Peitlerkofel (Sas de Pütia)

První túra nás zavede severně od Corvary na osamělý vrchol Peitlerkofel (obr.2), v místním ladinském nářečí známý jako Sas de Pütia a námi tím pádem označovaný jako Puťa. Mimořádnou radost z toho má především Tomáš, protože již několik desetiletí na něj prý kouká při lyžovačkých v okolních kopcích a teď se s ním konečně seznámí vlastníma nohama.

Ze sedla Würzjoch (2003 m), kde parkuje náš bus (obr.1), vyráží nejdříve áčko, pak béčko s céčkem, ale brzy se skupiny promíchají tak, že je to pak jedno. Chvíli po startu je na louce k shlédnutí moderní umění - romanticky rozprostřené záchodové mísy (naštěstí většinou nepoužité - obr.3), které zřejmě něco symbolizují.

Sedlo Peitlerscharte (2361 m) ovšem nesymbolizuje nic, pouze je potřeba do něj vystoupat (obr.4). Na několika lavičkách se vrcholový tým nezdrží moc dlouho (obr.5), protože nás čeká ještě nějakých 400m převýšení na vrchol. Výstup je ovšem jednoduchý a zanedlouho jsme v sedýlku pod vrcholovou skálou, na kterou vede něco jako krátká ferráta.

Jelikož máme sebou i ferrátové novice, tak se ze solidárních důvodů oblékáme do postrojů i my zkušenější a natahujeme a upravujeme je i na našich debutujících kamarádech/kách. Ferráta zvící několika lan (obr.8) opravdu nepatří mezi těžké a tak se jako tradičně poslední zametač ani necvakám. Za chvilku jsme na vrcholu (obr.8 - 2875 m). Kromě několika tradičních loků životabudiče z nejrůznějších placatic se seznamuji i se Sylvou, kterou jsem původně považoval za úplně jinou ženskou. Snad mi to už odpustila.

Cestou dolů do Peitlerscharte fotím kytičky abych měl zase čím obohatit exodní web (obr.10). Prý je ale fotím blbě, protože tam nejsou vidět listy a odborníci je pak nemůžou přesně určit. V sedle už jenom krátká obědová přestávka, kterou vítá hlavně hladová Jiřina. Dále pokračujeme okružní cestou kolem Peitlerkofelu mezi alpskými loukami (obr.11), které jsou zrovna vzorně sečeny svými majiteli.

Na jednom místě dokonce parta seniorů kosí louku po staru kosou. Naproti nim je ovšem salaš s občerstvením (obr.12) a ta nás přece jen upoutá více. Pivo nezabere víc než 10 minut a pak už uháníme k autobusu.

Převýšení 900m, čas 8,5 hodiny
Čtvrtek - 23.7. 2009