Heiligkreuzkofel

Tato túra mě nezastihla v nejlepším rozpoložení. Výjezd lanovkou (obr.1) z Badie na Santa Croce (2045 m) je ještě v pohodě, rozhlížení v okolí kapličky taky (obr.2), ale jak se začalo jít po svých (obr.3), cítím, že to není úplně ono. Ale nedá se nic dělat.

Pod mohutnou stěnou Heiligkrezkofelu šikmo stoupáme k nástupu na ferrátu. Skupina A je tentokrát poměrně rozrostlá, protože ona ferráta (dokonce ani nemá jméno) je velmi lehká a tudíž jitelná pro širokou veřejnost.
Já raději nechám většinu jít napřed, protože mi to fakt neleze. Karnitin nekarnitin. Nemůžu popadnout dech, bolí mě kolena, kyčle a vůbec celej turista. Naštěstí jsou docela hezké výhledy, třeba na Marmoladu (obr.4), Sellu a samozřejmě na Peitlerkofel. Ten je zatím vidět každý den. Cesta vede stále pod stěnou (obr.5) a není úplně nezajímavá, ale když jsme konečně nahoře na platu (obr.6 - 2612 m), oddechnu si.

Z několika variant dalšího postupu si vybíráme výstup na vrchol Heiligkreuzofel (2907 m), což je ještě 300 výškových metrů. A nadšenci mohou pokračovat na další vrchol Zehnerspitz. Mě je ale jasné, že dnes nadšencem nebudu.

Výstup vede zprvu po hraně stěny, pod kterou jsme před chvílí ferrátili. Hrana je to ostrá (obr.7) a trochu soutěžíme, kdo se nahne víc. Naštěstí se nikdo nestane absolutním vítězem. Pak mi ostatní tradičně utečou a já se ploužím na vrchol za nimi. Není to ale tak moc vysoko, takže za chvíli jsme tam. Velmi rád přijímám doušky z placatic a roznáším mé vlastní. Pavel se Sylvou se ukázali jako nadšenci a vyráží ještě na ten Zehnerspitz. Nijak jim nezávidím. V klidu se najím, napiju, vyfotím jakousi bílou kytku a jdu za ostatními dolů.

Sestup je po stejné trase jako výstup, to znamená i po ferrátě. Dobrovolně se zapojím jako koncové světlo (německy "Schlußlicht"), ovšem záhy vyvstane problém. Některým našim méně zdatným jedincům dělá sestup i po tak lehké ferrátě značné problémy. Mohl bych je předběhnout, ale jakási elementární zodpovědnost mi nedá, zvlášť když vidím jak jim to zoufale nejde. A taky není kam spěchat, takže se tam s nimi plácám dvě hodiny. Až pod posledním lanem se odpojím a prchám, abych stihnul aspoň nějaké to pivo v hospicu. Stihnu dvě.
Cestou zpět zastavujeme se Sparu a s Filipem pojmeme nápad udělat si zeleninový salát. Nakoupíme veškeré ingredience a po večeři si mlaskáme s výborným salátkem. Tomáš s Drahuškou nás jen nechápavě pozorují.

Převýšení 900 m, čas 7,5 hodiny
Pondělí - 27.7. 2009

Ke stažení:
Panoramatický pohled na údolí Val Badia s vyznačenými turistickými cestami

Panoramatický pohled na stěnu Fanes s vyznačenými horolezeckými cestami