Piz Boé

Poslední den je volný program. Odjezd domů je až večer, takže se dá stihnout i nějaká přiměřená túra. Někteří se vydají kombinovaným způsobem (taxík + výstup) na Sassongher, výrazný vrchol nad Corvarou (obr.2), mě ale napadlo zopakovat túru z roku 2001 na Piz Boé. S použitím lanovky z Corvary by se to do předepsaných 14.00 mělo stihnout.

Jistý zádrhel je, že lanovka zahajuje až o půl deváté, zatímco my jsme na místě už před osmou. Nevadí, čas využijeme příjemně (obr.1). Druhý problém je, že lanovka má i polední pauzu, takže s tím včasným návratem to možná nebude až tak jistý. No ale nedá se nic dělat. Vyjedeme kabinkou a pak sedačkou na Vallon.

Na Piz Boé nakonec se mnou jde pouze Sylva a Tomáš. Ostatní se budou potulovat po blízkém okolí. Vyrážíme cestou č. 638 pod stěnou. Já jsem hlavně zvědav jak vypadá to strmé sněhové pole, kde jsem se tehdy docela vybál. Ještě zatočíme doprava a jsme pod ním. Po sněhu ani vidu ani slechu, jen strmé podjíždějící suťovisko.

Vyškrábeme se nahoru (obr.3) a ejhle, ono to pokračuje, ale se sněhem. On byl potvora schovaný. Ale je ho o dost méně než tehdy a dá se dokonce po obou stranách po skále oblézt (obr.4), což učiníme. Nahoře je je už vidět vrchol Piz Boé. Čas máme výborný, a další cesta už je brnkačka. Během šplhání na vrchol se můžeme kochat výhledy na Marmoladu a Passo Pordoi (obr.5).

Nahoře (3152 m) jsme kolem jedenácté a kupodivu tu žádné velké davy nejsou. Vhodná příležitost dát si pivo (obr.6), Sylva upřednostní kafe. Kolem je hodně Čechů, asi nějaký zájezd. O půl dvanácté dopijeme a vyrážíme dolů cestou 672 (obr.7). A opět, skupinky turistů jdoucí proti nám jsou skoro všichni krajané. Nejkurióznější je ovšem východní Němec, který nese místo batohu proutěný košík zavěšený na zádech na popruhu. Prý aby se mu lépe vytahoval foťák. To už je fakt magor. Jsem z toho natolik konsternován, že ho zapomenu vyfotit.

Přejdeme podvrchol Piz Lech, zprava obejdeme Pizes di Valun a dojdeme ke kotli, kterým po pár lanech (obr.8) sestoupíme až k chatě Al Vallon.

Lanovka jede až o půl druhé, tak to máme ještě dost času na pivo. Kolem chaty je ale narváno davy turistů (obr.9) a vevnitř ještě víc, takže Tomášovi docela trvá, než ty škopky vybojuje. Následuje už jen sjezd lanovkou (obr.10) a cesta do campu, kde jsme kolem půl třetí. Mám radost, že jsem se zase dostal na známá místa a doufám, že se túrka líbila i těm dvěma.

Převýšení 600 m, čas 4 hodiny
Středa - 29.7. 2009