Piz Boé

Poslední den je volný program. Odjezd domů je aľ večer, takľe se dá stihnout i nějaká přiměřená túra. Někteří se vydají kombinovaným způsobem (taxík + výstup) na Sassongher, výrazný vrchol nad Corvarou (obr.2), mě ale napadlo zopakovat túru z roku 2001 na Piz Boé. S pouľitím lanovky z Corvary by se to do předepsaných 14.00 mělo stihnout.

Jistý zádrhel je, ľe lanovka zahajuje aľ o půl deváté, zatímco my jsme na místě uľ před osmou. Nevadí, čas vyuľijeme příjemně (obr.1). Druhý problém je, ľe lanovka má i polední pauzu, takľe s tím včasným návratem to moľná nebude aľ tak jistý. No ale nedá se nic dělat. Vyjedeme kabinkou a pak sedačkou na Vallon.

Na Piz Boé nakonec se mnou jde pouze Sylva a Tomáą. Ostatní se budou potulovat po blízkém okolí. Vyráľíme cestou č. 638 pod stěnou. Já jsem hlavně zvědav jak vypadá to strmé sněhové pole, kde jsem se tehdy docela vybál. Jeątě zatočíme doprava a jsme pod ním. Po sněhu ani vidu ani slechu, jen strmé podjíľdějící su»ovisko.

Vyąkrábeme se nahoru (obr.3) a ejhle, ono to pokračuje, ale se sněhem. On byl potvora schovaný. Ale je ho o dost méně neľ tehdy a dá se dokonce po obou stranách po skále oblézt (obr.4), coľ učiníme. Nahoře je je uľ vidět vrchol Piz Boé. Čas máme výborný, a daląí cesta uľ je brnkačka. Během ąplhání na vrchol se můľeme kochat výhledy na Marmoladu a Passo Pordoi (obr.5).

Nahoře (3152 m) jsme kolem jedenácté a kupodivu tu ľádné velké davy nejsou. Vhodná příleľitost dát si pivo (obr.6), Sylva upřednostní kafe. Kolem je hodně Čechů, asi nějaký zájezd. O půl dvanácté dopijeme a vyráľíme dolů cestou 672 (obr.7). A opět, skupinky turistů jdoucí proti nám jsou skoro vąichni krajané. Nejkurióznějąí je ovąem východní Němec, který nese místo batohu proutěný koąík zavěąený na zádech na popruhu. Prý aby se mu lépe vytahoval fo»ák. To uľ je fakt magor. Jsem z toho natolik konsternován, ľe ho zapomenu vyfotit.

Přejdeme podvrchol Piz Lech, zprava obejdeme Pizes di Valun a dojdeme ke kotli, kterým po pár lanech (obr.8) sestoupíme aľ k chatě Al Vallon.

Lanovka jede aľ o půl druhé, tak to máme jeątě dost času na pivo. Kolem chaty je ale narváno davy turistů (obr.9) a vevnitř jeątě víc, takľe Tomáąovi docela trvá, neľ ty ąkopky vybojuje. Následuje uľ jen sjezd lanovkou (obr.10) a cesta do campu, kde jsme kolem půl třetí. Mám radost, ľe jsem se zase dostal na známá místa a doufám, ľe se túrka líbila i těm dvěma.

Převýąení 600 m, čas 4 hodiny
Středa - 29.7. 2009