SCHESAPLANA

Vyvrcholení programu, výstup na výhledový vrchol Schesaplana v Rätikonu. Počasí vypadá víc než dobře, je azuro a zoncna rumpluje. Naskáčeme tedy do busu a ten s námi za Bludenzem zatočí doleva do údolí Brandner Tal. Za vesnicí Brand nás vysype u dolní stanice lanovky Lünerseebahn, která nás během pěti minut vyveze k jezeru Lünersee (obr.1,2 - 1980 m). Modré jezero obklopené skalnatými kopci, počasí bez chyby.

Bez nějakého dlouhého otálení vyráží áčko po cestě nejprve kolem jezera a potom nahoru k prvnímu postupnému cíli, chatě s poněkud morbidním názvem, Totalphütte (obr.3 - 2385 m). Dovnitř ani nejdeme, na to bude čas cestou dolů. Spíše se kocháme dalekými výhledy (obr.4).

Od chaty cesta dále stoupá kamenitým terénem (obr.6). Po čase se na zemi občas začne objevovat nějaký snížek a po delším čase už jdeme jenom sněhem (obr.7).

Stoupáme po úbočí velké kotliny. Cesta se začíná zvedat takže musíme raději opatrně (obr.7). Jakmile prolezeme průlezem ve sněhu (obr.8) na hřeben, opře se do nás studený vítr. Ale vrchol už je opravdu na dosah.

První věc po dobytí vrcholu Schesaplany (2965 m) je navléct si na sebe všechno co jde. Fouká mrazivý vítr a vrcholový kříž je obalený sněhem. Až pak příjdou na řadu daleké výhledy (obr.11). Mám hlad a tak si během rozhlížení dám svačinku. Rukavice jsem gentlemansky půjčil Jiřině a ve zmrzlých rukách tak tak udržím chleba.

Jakoby nedaleko vidíme Pfälzer Hütte v Lichtenštejnsku i s Naafkopfem, spoustu dalších švýcarských horstev, které neznám a na druhé straně se vypíná Silvretta (obr.11). Zřejmě je vidět i masív Zugspitze.
Nezapomínáme ani na vrcholové foto (obr.10) a pomalu opouštíme vrchol. K našemu překvapení nás tam vzápětí střídá naše béčko, které tam Eman také vytáhnul! To je jenom dobře, tato túra je odměnou za předchozí nevlídné počasí.

Sestup už je poměrně rychlý, zalyžujem si na sněhu a za chvíli se již blížíme k Totalphütte (obr.12). Na prosluněné terásce zabereme jeden stůl. Obsluhuje nás mladá holka z Olomouce, která tam brigádničí. Je tam plno lidí, takže to trochu trvá, ale nevadí. Času je dost. Dám si gulášovku a pivo. První odchází koupací nadšenci, kteří se chtějí za každou cenu vyčvachtat v Lünersee. Já touto deformací netrpím a tak jdeme s Martou až za nimi. Na jezero je opravdu krásný pohled a tak si ho ještě jednou vyfotím (obr.13). Dole na břehu leze z vody skupinka naháčů. To jsou ti naši.

My máme s Martou jiné plány. K autobusu nesjedeme lanovkou, ale sejdeme po cestě "Böser-Tritt-Steig", která je v mapě vyznačená jako ferrata. U lanovky je dlouhá fronta na cestu dolů a tak se můžeme bez obav spustit po cestě (obr.14). Žádná ferráta to ale není. Občas je tam nějaké lanko na přidržení, ale jinak je to cesta pro důchodce. Když jsme skoro dole, vidíme klesající lanovku (obr.15) s tím lenošnějším zbytkem naší expedice. K autobusu to stihnou o pár minut dřív.

Převýšení nahoru 1000 m, dolu 1450 m, čas 7 hodin
15.8. 2006