SEDLO TOR

Ani následující den není počasí o moc lepąí, takľe nastupuje daląí náhradní program - prohlídka městečka Radstadt. No, ľádná bomba. Naątěstí uľ neprąí, tak si poté dáme alespoň takovou odpolední túru. Autobus vyjede po mýtní silnici ke stanici lanovky pod Dachstein (1692 m) a tam se opět dělíme na skupiny. Áčko se má pokusit o trasu přes chatu Dachsteinsüdwand Hütte přes sedlo Tor, cestou Perner Weg do daląího sedla Sulzenhals, přelézt kopec Rötelstein a sestoupit k busu do Filzmoosu. Béčko v naąich ąlépějích totéľ, jenom bez přelézání Rötelsteinu a céčko prý pohodlnou sestupovkou přímo do Filzmoosu.

Takľe my jako áčko něco po jedné hodině vyráľíme (obr.1), jedenáct kusů. Uľ během lehké cesty na nedalekou Dachsteinsüdwand Hütte se nám dva kusy ztrácí. Rosnička Slávka se svým chotěm nikde. Jdou? Nejdou? Nakonec po 15 minutovém čekání dorazí a diví se, proč se ptáme, jsou prý spočítaní tak jdou. Zbytek tlupy mezitím vyrazil přes planinu (obr.3) pod stěnou Dachsteinu směrem k sedlu Tor (obr.4), já s Pavlem a Filipem jdeme za nimi následování rosničkami. Nutno přiznat, ľe od té doby se drľeli víceméně na dohled.

Vystoupáme na sedlo Tor (2033 m - obr.5), kde ovąem pořádně vyfukuje. Ostatní jsou uľ vyskládáni v závětří za balvanem (obr.7) a svačí. Dokonce i já si po nějaké době musím obléct bundu. Při sestupu na druhé straně sedla se zase oteplí, takľe bunda jde zpět do batohu. To bylo jen takové krátkodobé selhání.

V daląím sedle Sulzenhals jsme kolem čtvrté a vzhledem k pokročilé době se rozhodujeme, ľe na vrchol nepůjdeme. Následuje tedy sestup přes salaą Sulzenalm a pak lesem do Filzmoosu k autobusu, kde jsme kolem ąesté. A jaký to div, jsme tam první! To se nám jako skupině A jeątě nestalo! Jasně, béčko jde v naąich stopách a protoľe nás nikdo nepředbíhal, příjdou po nás. Ale kde je céčko? Lehká sestupová cesta? Nuľe vyčkáme, alepoň si vyzkouąíme, jaké to je. A není to ąpatné, vychlazeného piva je dosti, Filip ho má dokonce ve formě ledové tříątě. Podle toho, jak se ąklebí, mu tahle pivní zmrzlina moc nejede. Po hodině čekání přichází béčko pod křídly Emana a vypadají spokojeně. Aľ po daląí třičtvrtěhodině se připlouľí céčko, prý jim zlomyslní Rakuąané přemalovali značky, ale i tak jsou vąichni spokojeni, mají naąkubané houby a tak po krátké debatě jedeme konečně do campu. Na to, ľe to byla vlastně jenom odpolední vycházka, to byl vskutku vydařený den.

Převýąení 500m, čas 5 hodin
Sobota - 9.8. 2008