DOBRATSCH

Také letos platí, že třetí den je rizikový, takže nás čeká jen taková vycházka na místní výhledový vrchol Dobratsch. Abysme to neměli nějak moc těžké, pomůže nám i autobus. Jedeme do Villachu, kde odbočujeme na mýtní silnici Villacher Alpenstraße. Ta se přes několik zastavení šplhá až na parkoviště Rosstratte (1732 m).

Tato zastavení (obr.1) ovšem vůbec nejsou nezajímavá! Pokud pominu pomíjivou atrakci, jako jsou včerejší kroupy (obr.5), jedná se téměř vždy o exkluzívní výhledy na protilehlé Julské Alpy, které i díky jasnému počasí vidíme přes údolí Gailtal (obr.2) jako na dlani.

Na obr. 3 je panoramatický snímek, ze kterého jsem schopen identifikovat pouze Mangart (nejvyšší vrchol) s mohutnou severní stěnou, ostrá špice vlevo od něho je Jalovec.

Ano, ten Jalovec (obr.4), kam vedla jedna z túr Exodu v roce 1995. Dodnes si pamatuju, jaká to tehdy byla dřina!

Od parkoviště stoupáme širokoou pohodlnou, ale trochu nudnou cestou k vrcholu. Rozdělení na skupiny není třeba, je to cesta pro všechny věkové a váhové kategorie. Zajímavé jsou pouze panoramatické výhledy, hlavně směrem přes Villach k Ossiacher See (vlevo) a Wörthersee.

No a za chvíli jsme u vysílače (obr.7) s otevřenou hospodou. Tu prozatím vynecháme a jdeme se podívat na skutečný vrchol. Tam se nám otevře dosud neviděný výhled do našeho Gailtalu i s jezerem Preseggersee. A navíc, v oparu nad jezerem vidíme i náš včerejší cíl, Hohe Warte. Většině zájezdu je ovšem Hohe Warte ukradená a tak si ukazují na hodně dalekou bílou špičku na severovýchodě, což může být jedině Grossglockner. Po přiblížení optickým i digitálním zoomem mého přístroje jim to mohu potvrdit. Ano, je to on.

Poté, co se dostatečně vyvrcholíme, sestoupíme do hospůdky u vysílače, kde na terase posedíme. S Filipem dáváme gulášovku a pivo. Následný sestup už bude trošku zajímavější, má vést po nějaké cestě po úbočí. Ale musíme počkat na Emana, aby ji našel. Sestup cestičkou v kosodřevině je příjemný.

Na jednom místě se odpojuje souběžná cestička a tak se po ní vydám, když vtom vidím, jak se za mnou bezstarostně hrnou obě Galodky. Zrovna když jim vysvětluju, že netuším kam cesta vede, jde kolem nás Muž se psem (obr.13) a uklidní nás, že ta cesta vede taky na parkoviště. Cesta je to krásná, mezi skalami přímo nad stěnou Dobratsche. Pod sebou vidíme známou benzínku. Po nějaké době jsme na parkovišti.

Převýšení 550m, čas 5 hodin
Středa - 25.7. 2007