CIMA FRADUSTA

Tentokrát to bude důkladné prozkoumání náhorní plošiny Altopiano delle Pale a výstup na Cima Fradusta. Skupina A si to ještě okoření dlouhým sestupem do údolí Val Canali. Začátek je známý z první túry na Rosettu. Výjezd lanovkou a přesun k Rifugio Rosetta (obr.1). Skupina A je tentokrát pouze pětičlenná, kromě Petra Dvořáka ještě Marta, Hanka, Vladimír a moje maličkost. Slunce pěkně připaluje a my vyrážíme přes nechráněnou pláň. Ono se řekne pláň, ale je to samé nahoru dolu, tam přelézt skalku, onde zase projít roklinou... Jak se tady traduje a straší, pokud zde na člověka padne mlha, tak je doslova ztracen.

V průběhu cesty nás opouští Vladimír, nějak se necítí a raději počká na béčko. My zbylí pokračujeme kamenitým terénem, o cestě se už nedá mluvit, až k jezeru pod ledovcem Fradusty. (obr.3) Travers přes ledovec nepřipadá v úvahu a tak se dobrodružně škrábeme suťovou cestou necestou na hřebínek. Po něm už to jde rychle nahoru a za chvilku jsme na vrcholu Cima Fradusta (obr.4 - 2939 m). Jak se později ukáže, je to jen boční vrchol, ale nevadí. Boční vrchol taky vrchol.

Během zasloužené svačinky (která mi moc neleze) pozorujeme skupinu B, která pod námi pod vedením Emana rozvážně stoupá. Vypadají z té výšky jako mravenci (obr.5). Jakmile oni dorazí na vrchol (ten správný), my začínáme sestupovat. Čeká nás víc než 1800 m dolů. Zpočátku jdeme mezi skalami, později sestupujeme do velice malebného údolí Val Canali (obr.6). Občas se zdržím fotografování kytek, které tu kvetou v nemalých množstvích.

Sestup je únavný a proto všichni vezmeme s povděkem přestávku na místě s krásnými výhledy. Během dalšího sestupu se nám podaří omylem minout chatu Rifugio Treviso. Dodnes nechápu, jak je to možné. A pivo by nám tak bodlo... V horách se opravdu může stát cokoliv. Takhle musíme pokračovat stále dolů a potom ještě kusanec cesty po asfaltce. Spásu nalezneme až u našeho autobusu s vychlazeným pivem.

Převýšení nahoru 400 m, dolů 1850 m, čas 8 hodin
Středa - 27.7. 2005