KLEINE GAMSWIESENSPITZE

Poslední den a poslední túra. Zatímco většina z nás už volí lehčí variantu nebo dokonce "rekreaci u jezera", tři tvrdí muži, já, Honza a Pavel se vydáme ještě jednou do lůna Lienzských Dolomitů. Autobus nás vyveze opět k Dolomiten Hütte (1620 m), odkud něco málo před devátou vyrážíme po známé cestě na Karlsbader Hütte (obr.2). Před chatou ale odbočujeme doprava a škrábeme se do sedla Kerschbaumer Törl (2285 m - obr.3). Výstup nám celkově trval jednu a půl hodiny.

Rozhodujeme se kam dál, jestli na ferratu vedoucí na malý vrcholek vlevo, nebo na druhou stranu, do oblasti Gamswiesenspitze. Na ferratě ovšem vidíme "had" turistů. Z druhé strany sestupují dva staříci. Tvrdí, že s trochou zkušeností to není těžké. Zkušenosti máme a tak jdeme. Těžké to sice není, ale celkem exponované už ano. Jištění je více než úsporné. Vrchol o ploše několika málo m² ukazuje, že asi nebudeme na Grosse Gamswiesenspitze, ale na Kleine Gamswiesenspitze (2454 m). Pod námi je stěna, na které visí horolezci. Nebývá, než se stejnou cestou vrátit zpět. Zvláště jedna rozsedlina je docela výživná, ale zvládáme ji a za chvilku jsme zase zpátky v sedle (obr.4). Byl to opravdu zajímavý výstup.

Ze sedla sestupujeme po cestě 213 až k chatě Schutzhaus Kerschbaumeralm (1902 m). Máme zde krásný výhled na obě Gamswiesenspitze (obr.5). Po posilnění scházíme údolím až k místu Klammbrückl (1096 m) a odtud po romantické cestě Goggsteig obcházíme vrchol Rauchkofelu a sestupujeme skoro do Lienzu (obr.6). Závěrečný výstup k našemu jezeru už absolvujeme opravdu z posledních sil. Nebo alespoň já. Ve čtyři odpoledne jsme v campu. Následuje všeobecné balení (obr.7) a v 8 večer odjezd. V Brně jsme druhý den ráno. Tahle akce rozhodně stála za to. Kampak se asi pojede příště?

Převýšení nahoru 800 m, dolů 1800 m, čas 7 hodin
Pondělí - 13.8. 2001