... NO A NA ZÁVĚR

 ... to probíhalo jako jiné balící dny. Jenom pár bloudů (Tomáš a já) jsme si ještě trochu vyšlápli, každý na jeden z protějších kopců nad jezerem. Já jsem to vzal kolem nádraží pohodlnou cestou nahoru na Zwölferkopf (1480 m), jehož jsem téměř zdolal. Respektive domníval jsem se, že jsem jej zdolal, až pohled do mapy dole mě vyvedl z omylu. No tak jsem dobyl jeden z vedlejších vrcholků, bezejmenný. Stejně to tam nahoře za moc nestálo, vede tam lanovka z Pertisau a po promenádě na chatu Bärenbad Alm (obr.2) proudí davy důchodců a kočárkářů. Já jsem se zato pokochal během liduprázdné cesty pohledy na jezero z výše (obr.1).

Po návratu nastalo v úmorném vedru balení, čištění a odevzdávání, prostě příprava na odjezd. Naštěstí šofér Zdenál měl pro případ hrozící dehydratace vždy po ruce osvěžující chladivé pivo a nejspíš jen díky němu jsme to tam ten den přežili. Zato jsme mu pochválili jeho čisté a slušivé šatky (obr.3), které si před cestou natáhl. No a pak jsme naposledy mrkli na pustý plac, kde původně byla tráva, pak stany a teď něco mezi stepí a bažinou, rozhodně ne pěstěný trávník (obr.4). Ale ono se jim to vzpamatuje.

Po hromadném fotografování, které se dokonce pro některé náročnější fotografy muselo opakovat, jsme nasedli a vyrazili dolů na dálnici a po ní do Salzburgu. Prohlídku města, jež byla v programu, poněkud narušila prudká bouřka, která se přehnala nad městem. Já jsem při prvních náznacích bouření prchnul zpět do autobusu (ostatně Salzburg jsem již několikrát navštívil), zato většina ostatních se vrátila víceméně durch.

Zbytek cesty již proběhl bez incidentů, až na to, že se nám ještě v Salburgu otevřely dveře přívěsu, takže jsme pomalu kroužili městem a hledali vypadaná zavazadla. Ale kde nic, tu nic. Asi nic nevypadlo. Do Brna jsme dojeli následující ráno. Souhrnné hodnocení akce Achensee 2003: Byla to špica!

Neděle - 27.7.2003