DOLOMITI 2003

Naplánovali jsme si s Ivou, že pojedeme opět do Campitella, protože tamní camping Miravalle se nám předloni opravdu zamlouval. Jenže člověk míní a okolnosti mění. Do údolí Val di Fassa jsme se dostali tentokrát z druhé strany od Brennerské dálnice po dobrodružné jízdě úzkou silnicí v hlubokém kaňonu a přes sedlo Passo di Costalunga. Jenže v Campitellu nám lakonicky oznámili, že v kempu je plno. Místo jsme sehnali až v Pera di Fassa. Camping Sole se nám zas až tak nezamlouval, ale pak jsme si zvykli a nakonec to nebylo tak špatný.

ROSENGARTEN

Jako vždy, první den musí být zahřívací túra. A protože předloni jsme se nám velice líbilo v Rosengartenu, zkoušíme to tam znovu. Popojíždíme jsme z Viga lanovkou na Campedie (obr.1 - 1998 m) a pokračujeme vycházkovou, přímo důchodcovskou cestou na Riffugio Catinaccio (obr.2). Tam se napojujeme na cestu č. 583 (Larser Weg), vedoucí po vrstevnici pod masívem Gran Cont.

Při pohledu na stěnu, kudy vede feráta (obr.3), se Ivě tmí před očima, ovšem já tvrdím, že je to jenom optický klam. Měl jsem pravdu. Výstup byl lehký, navíc zpestřený jistou disharmonií ve skupině Italů, kterou jsme záhy došli: Energický tatík veřejně fackující své bambino, které předtím vyjádřilo hlasitý nesouhlas s dalším postupem skupiny. To my vystupujeme bez použití donucovacích prostředků

Nahoře v sedle trochu odpočíváme a pokračujeme snadným výstupem do sedla Forcella de le Pope (obr.7 - 2550 m), kde se nám ovšem ztrácí cesta. Sestupovat po téměř kolmé skále se nám nechce, takže musíme vylézt ještě na Pas da le Pope (2720 m), odkud se dáváme na sestup neznačenou cestou po suťovisku ve stopách jakési rodinky. Občas je to o hubu, ale nakonec to všichni zvládnem.

Cestou dolů na Rifugio Vajolet můžeme obdivovat stejnojmenné věže zezadu. Nahoře v sedýlku (obr.8) je dokonce patrná chata Rifugio Santner, kde jsme byli předloni. Na chatě vajoletce si dáváme kafe a pivo a jdeme dolů k lanovce.

Cesta už je taková pohodlná, opět téměř důchodcovská (obr.9), ovšem vede krásnou krajinou s exkluzívními výhledy. Například na skupinu Gruppo Sella s hlavním vrcholem Piz Boé (obr.10), kam asi půjdeme následující den.

PIZ BOE

Dnes to bude též odpočinkový výlet. Autem se vyškrábeme serpentinami na sedlo Passo Pordoi (2239 m) a odtud lanovkou na Sas Pordoi (obr.1 - 2950 m). Ovšem hned je patrno, že to bude poněkud jiná túra. Všude hromady lidí ploužících se po nenáročných cestách. Alespoň počasí je bezchybné.

Vyrážíme taky a zapojujeme se do lidského proudu. Nejdříve sestupem k chatě Rif. Forcella Pordoi (2829 m) a poté bez zastávky traverzem po cestě 627 na chatu Bamberger Hütte (obr.4 - 2873 m). Odtud je to jednoduchý výstup s převýšením 350m na vrchol Piz Boé (3152 m). Předloni to bylo výrazně náročnější. Lidí jsou na vrcholu mraky (obr.5), takže brzy začínáme sestupovat (neboli prodírat se davy) po cestě 638 zpět přes chatu Rif. Forcella Pordoi (obr.6) na lanovku.

VALLACCIA

Poslední túra ovšem rozhodně nebude odpočinková. Vydáme se do skupiny Vallaccia (obr.1), která je nedotčená lanovkami a tudíž si tam každý musí vyšlapat po svých.

A co o ferrátě Franco Gadotti píše známý Klettersteigatlas? "Masív Vallaccia se tyčí nad údolím Val di Fassa, jihovýchodně od mnohem známější a navštěvovanější skupiny Rosengarten. K severu otevřený skalnatý blok podkovovitého tvaru (obr.1) vroubí úzkou a strmou vysokohorskou kotlinu Vallaccia, v níž také začíná zajištěná cesta Franco Gadotti, spojující vrcholy západního hřebene masívu a skýtající spíše poklidný lezecký zážitek stranou frekventovaných turistických oblastí s působivým výhledem na okolní hory."

Nejdříve nás čeká dlouhý výstup s převýšením 700 m vedoucí od parkoviště u chaty Soldanella zalesněnou kotlinou až k oranžovému bivaku Zeni (obr.3 - 2100 m). Cestou nás dohání skupinka hlučných Italů.

Po kratší přestávce se vydáváme na ferratu, s několika vydařenými partiemi (obr.4, obr.5), která nás vyvede nejdřív po lanech a pak po úzkých cestičkách (obr.6) až na vrchol Cima Dodici (obr.7 - 2446 m). Je to vrchol, který je dominantní při pohledu z údolí (obr.1 vpravo), ovšem zdaleka není na naší túře nejvyšší, takže rozhodně nemáme ještě pohov. Ovšem přestávku na oběd si dáme, s námi i Italové, kteří nás mezitím došli. Máme krásné výhledy, jak na Rosengarten, tak na Sellu.

Pokračujeme dalším lehkým zajištěným úsekem (obr.8) vedoucím na vrchol Sass Aut (2555 m). Na travnaté planince pod vrcholem už zase bivakujou naši italští souputníci, kteří nás tentokrát předběhli (obr.9). Ale ta největší legrace nás teprve čeká. Překvapivý dlouhý a prudký sestup částečně zajištěným žlabem, při kterém ztrácíme nejenom výšku, ale občas i cestu (obr.10). Síly ubývají a tak si dole uděláme další občerstvovací pauzu. Následující výstup suťoviskem do štěrbiny Forcella Baranchie (2569 m) absolvujeme už jen silou vůle.

Ale vše se nakonec v dobré obrací, hluboko pod námi už vidíme kýženou chatu Rifugio Vallaccia (obr.12 - 2275 m) a přes jisté extempore s vrháním hůlek, které nebudu dále rozvádět, se k ní poměrně rychle dostaneme. Za odměnu si každý dáme lahváč a koláček. Obojí si zasloužíme, během krásného dne jsme zdolali převýšení kolem 1300 m.

6.8. - 10.8. 2003