JULSKÉ ALPY 1995

22.7. BRNO - TRENTA

Odjezd z Brna v 6.30, dále už po ose Mikulov, Wien, Graz, Klagenfurt, Villach a Tarvisio na skok do Itálie. Tam se ale nezdržujeme a přes průsmyk Passo del Predil /1156 m/ přejíždíme do Slovinska. Strmými serpentinami klesáme do Logu pod Mangartom do údolí Koritnica. Z něj přejíždíme do údolí řeky Soča, kde v osadě Trenta /600 m/ máme svůj camp. Letos jsme tu z Exodu první, takže nás nemine stavba stanů. Vedoucí našeho turnusu jsou Honza Kubernát a Eman Mikšovský.

23.7. PRISOJNIK

Budíček je v 6.00 a v sedm odjíždíme po staré vojenské silnici na průsmyk Vršič. Před osmou vyrážíme na túru. Dnešní cíl je vrch Prisojnik. Kolem Velkého Prisojnikova okna šplháme na hřeben. Na chvilku se otevřou mraky, takže vidím až do Kranjske Gory. Ale za dvě minuty je po podívané. Na vrchol Prisojniku /2547 m/ dorážíme kolem 11.00. Vidět není nic. Něco pojíme a začínáme sestupovat, tentokrát trochu jinou cestou. Až když jsme v nižších polohách, otevře se výhled, takže je částečně vidět panorama Julských Alp. Před Vršičem začíná pršet. Kolem 15.30 sjíždíme autobusem do Trenty. Déšť naštěstí přestává.

24.7. JALOVEC

V sedm ráno opět odjíždíme. Tentokrát ne daleko, pouze ke Koče pri izviru Soče (chata u pramene Soči). Jdeme kousek údolím a pak začínáme dlouhý výstup lesem. Po tříhodinovém plahočení dosáhneme chatu Zavetišče pod Špičkom /2064 m/. Jsem úplně groggy. Na nohy mě postaví čaj (80 tolarů) a pivo Union (450 tolarů). Kolem 11.00 vyrážíme na Jalovec. Konečně je to vysokohorská túra. V sedle mezi Velkým Ozebníkem a Jalovcem se zastavíme na krátkou přestávku. Pak už stoupáme sněhovým polem a stěnou na Jalovec /2645 m/. Na vrcholu jsme kolem půl druhé. Viditelnost je slušná. Konečně vidíme Prisojnik, jen Triglav se schovává v mracích. Ve dvě začínáme sestup. Chatě se již vyhýbáme a kolem 18.00 jsme u autobusu. Pivo přijde velice vhod. Po příjezdu co campu pohrdnu sprchou a jdu se vykoupat do Soči. Paráda.

25.7. BLED

Dnes je odpočinkový výlet. V osm hodin odjíždíme autobusem na okružní jízdu kolem Julských Alp. Cesta vede přes Bovec (středisko raftingu), Kobarid, Tolmin a Kranj k jezeru Bled. Tam jsme asi v jednu odpoledne a do tří máme volno. Někteří hned hledají místo ke koupání, já se procházím kolem nádherného jezera a fotím. Pak se vrátím do městečka, vyměním si 50 DM za ty jejich tolary a stavím se na pivo v příjemné zahrádce. Pak si ještě nakoupím pohledy a zásoby potravin. Čas už zbývá jen na jedno další pivo (160 tolarů) a jede se dál. U nepříliš vzdáleného Bohinjského jezera se zastavujeme jen na chvíli. Dál vede cesta přes jesenici do Kranjske Gory, kde máme také pauzu na prohlídku. Stavujeme se i v Planici, kde můžeme obdivovat mamutí skokanský můstek. Je zde i krásný výhled na okolní hory, vzadu vykukuje i včerejší Jalovec. Pak se vracíme přes Kranjskou Goru kolem sjezdovek, kde se jezdí SP, a začínáme šplhat na Vršič. Autobus má dost, jednu chvíli dokonce musíme vystoupit, aby se vůbec v prudkém stoupání rozjel. Zbytek cesty už probíhá v pohodě, večer se jdu koupat do Soči.

26.7. BOVŠKI GAMZOVEC

Dnes je budíček již v pět, protože nás čeká další náročná túra. Odjíždíme v 6.00, ale cesta trvá jen pět minut. Za Trentou nás autobus vyklopí. Skupina šesti nadšenců se vydává na Triglav, já do poslední chvíle váhám, ale nakonec nejdu. Nejsu žádný horský závodník. I nás ostatní nečeká žádná procházka růžovým sadem.Tři hodiny stoupáme starou vojenskou cestou lesem na Pogačnikov Dom /2050 m/, kam docházím kolem čtvrt na deset. Dám si čaj (100 tolarů) a později ještě jeden. Je krásné počasí, na blízkém Pihavci pózuje kozoroh. Asi v deset vyrážíme dál. Nejdřív vede cesta přes škrapové pole a pak stěnou na Bovški Gamzovec /2392m/. Na vrcholu jsme kolem půl jedné. Je tu nádherný rozhled na celou planinu Kriški Podi, odkud jsme přišli. Naproti se tyčí mohutná severní stěna Triglavu, občas vykoukne z mraků i jeho vrchol /2864 m/. Je to opravdu majestátní hora. Po občerstvení začínáme kolem jedné sestup do sedla Luknja /1758 m/ přímo pod triglavskou stěnu. Ze sedla pak sestupujeme vyprahlým suťoviskem do údolí Zadnjica. Tam se konečně osvěžíme v potoku. Údolí vede již přímo do Trenty, kam přicházím kolem půl páté. Stavím se v místní hospodě a dám si tři točený (po 200 tolarech). Večer opět koupel v řece. Byla to určitě nejkrásnější túra celého pobytu.

27.7. KRN

V sedm odjíždíme přes vesničku Soča do doliny Lepena k Domu dr. Klementa Juga /700 m/. Tam začínáme výstup, tradičně vojenskou cestou. Po dvou a půl hodinách dorážíme k sedýlku a kousek dál k chatě Planinski dom pri Krnskih jezerih /1358 m/. Dám si již tradičně čaj (100 tolarů) a na záchodě naberu vodu. Pak pokračujeme směr Krn. Cesta vede vyprahlou kamenitou planinou, do které praží slunce. Za chvíli toho máme všichni dost a využíváme stínu velkého balvanu. Po dalším dlouhém mírném výstupu se dostáváme do sedla Krnska škrbina /2058 m/, kam se z druhé strany valí mraky a je konečně chladno. Po chvilce odpočinku pokračujeme po úbočí Krnu na Gomiščkovo zavetišče /2182 m/, kde jsme kolem 13.00. Čaj tady mají už za 130 tolarů, vodu tu nemají vůbec. Na vrchol Krnu /2244 m/ je to již jen skok. Dávám si konzervu a rozhlížím se do okolní mlhy. Na vrcholu je kovová deska s vyznačenými směry a pozoruhodnými vrcholy v blízkém i dalekém okolí. Není vidět nic. Kolem druhé hodiny se vydáváme nazpět. Gomiščkovu zavetišči se již vyhýbáme, ale jinak jdeme stejnou cestou. Naštěstí již není taková výheň. U Krnského jezera /1394m/ se někteří koupou, já jdu k chatě, protože nutně potřebuju doplnit tekutiny. Zdarma na záchodě. Pak již jen nudný sestup k autobusu. Jsme tam kolem páté a za chvilku jedeme do campu. Jako vždy následuje koupel v řece. Tentokrát již celý autobus.

28.7. MALÁ MOJSTROVKA

Poslední den. Čeká nás již jen půldenní túra na Malou Mojstrovku, zato ale okořeněná hezkou ferratou. Autobusem jedeme na Vršič a pak pokračujeme pěšky asi 300 výškových metrů k nástupu na ferratu. Nasazujeme si úvazy a začínáme výstup. Ferrata není těžká, ale zato je dost dlouhá a to 400 výškových metrů. Kolem jedenácté jsme všichni v pořádku na Malé Mojstrovce /2332 m/. Následuje skupinové foto a sestup. Nad údolím Trenta je bouřka, takže se nezdržujeme a co nejrychleji jdeme dolů. Kolem poledne jsme zpět na Vršiči a jedeme dolů. Cestou sice prší, ale po příjezdu do campu déšť přestává. Balíme se, o půl páté přijíždí další turnus. Tihle to už mají i s mořem. Hodinu poté odjíždíme domů a to stejnou cestou jako sem ........O půl čtvrté ráno jsme v Brně. Příště to budou prý západní Dolomity. Proč ne.