Podkrkonoší aneb Krákora 2013

Účastníci: Milan, Slávek a já

Zámeček Bischofstein s hospodou, kde jsme dobře pojedli, popili a Milan usnul. Naštestí se pak probudil a mohli jsme jít dál.

Všudypřítomné skály.

V lesíku na sestupu do Janovic jsme byli přepadeni stádem koní. Obsadili zelenou turistickou značku v délce asi 50m, takže jsme je museli obcházet. Jeden z nich svolil, že se s ním můžeme vyfotit.

Slávek na Janovicemi věští, že se blížíme k hospodě. Není to složitá věštba, když je hospoda na dohled.

Hospůdka U Tyšerů v Janovicích je příjemné zjevení. Domácí kuchyně, veselá obsluha a pivo za ceny, které už neznáme. Na dotaz, jestli chceme Krákoru jenom tupě zíráme, až nám pan hostinský vysvětlí, že tím myslí Krakonoše. Samozřejmě chceme Krákoru. Kdo by nechtěl dvanáctku za 17 Kč. Lupnu 4 Krákory, nějakou tu večeři a jdeme spát. Usteleme si v lesíku nad Janovicemi nedaleko červené značky.

Druhý den projdeme celý hřeben jménem Závora, přičemž až do okamžiku, kdy dorazíme na serpentiny nad Chvalčí, vůbec netušíme, kde jsme.

Ve Chvalči je otevřený obchod, kde mimo jiné točí i pivo.

Desítka za 16 Kč, za to v Brně není ani malá osmička.

Přesuneme se do restaurace u koupaliště, kde výborně vaří. Dám si 4 Krákory 12 a můžeme jít dál.

Anděl nám k tomu žehná, protože teď to bude kus bez hospody.

Jedno z mála povyražení na cestě po silnici je železniční přejezd.

Další povyražení je prudký výstup z Petříkovic ke studánce Pod Janským vrchem. Po neobvyklém osvěžení vodou následuje další prudký výstup ke Krausově vyhlídce.

Jednosměrné výhledy na Adršpašsko-teplické skály v dáli a Chvaleč hluboko pod námi.

Na Jánský vrch (697 m) je to už jen do mírného kopce a pak už cesta vede dolů. V Rybníčku nám místní poradí ať nejdeme po značce, protože je zarostlá kopřivami. Jelikož vzpomínka na Landštejn 1998 je stále živá, jdeme oklikou po nekonečné asfaltce.

Jediná hospoda v Bernarticích je sice zahulená potyka, ale mají dobrou tlačenku a ani Krákora 12 za 17 není k zahození. Dám 3.

Slunce zapadá pod bernartickým viaduktem a není čas na lelkování. Po menším bloudění a zrychleném pochodu najdeme útočiště až nedaleko dalšího viaduktu u Křenova.

Ráno nám Milan oznamuje, že dojde už jen do Žacléře a pojede domů, neboť je znaven.

Žacléř - malebné náměstí bez otevřené hospody.

Na rozloučenou s Milanem požijeme něco lahváčů. Aspoň něco.

Se Slávkem se pak vydáme na Rýchory a hned za Žaclíkem se vzájemně ztratíme. Hledání pomocí mobilní techniky je zdlouhavé, ale nakonec úspěšné. Příjemný výstup následně rychle ubíhá.

Rýchorská bouda na dohled.

Na chatrči si kromě 2 Krákorů dám i klobásku.

Přesně vypočítaný sestup do Horního Maršova i s překonáváním následků přívalových dešťů nevede k chycení plánovaného autobusu, neboť ten jede o něco dříve, než mu ukládá jízdní řád. Nedá se nic dělat, musíme zase do hospody. V penzionu Kneifel už nemají Krákoru, nýbrž Svijany, což ale ničemu nevadí. S přestupy ve Svobodě nad Úpou, Trutnově, Hradci a Pardubicích (nádr. hosp.) se dostáváme bez obtíží domů.



Pátek 5.7. 2013: Teplice nad Metují - Bischofstein - Janovice (nocleh v lese Za Hájenkou) (11 km)

Sobota 6.7. 2013: hřeben Závora - Chvaleč - Petříkovice - Krausova vyhlídka - Jánský vrch (697 m) - Rybníček - Bernartice - Křenov (nocleh v lese nedaleko viaduktu) (20 km)

Neděle 7.7. 2013: Křenov - Žacléř - Vizov - Rýchorská bouda - Horní Maršov (13 km)