České Středohoří

Účastníci: Abbé, Slávek, Milan, jeho synek Petr a já

Cesta z Brna až do Ústí nad Labem je pohodlná, ale dlouhá. Naštěstí nám místní znalec Tomáš poradil restauraci Sahara, prý jednu z mála slušných v Ústí. Měl pravdu, jídlo výborné, k pití sice jenom Krušovice, ale co se dá dělat.

Ještě se poradíme kudy dál a vyrážíme směr Střekov a výše. V dusném počasí pod mrakem z nás jen leje. Nejlepší je, když začne pršet a vyřítí se na nás celé roje hovad. Vše přežijeme a ve zdraví dorazíme do hospody v Malečově. Po náležitém osvěžení vystoupáme na kopec Kukla a v zarostlém lese najdeme nocležiště. Večerní debata za svitu Luny.

Další den sejdeme do Proboštova. Nečekané se stává skutkem, je tu hospoda Habeš a otevřená!

A tak nezbývá než si dát pivo a výbornou tlačenku. Pan hostinský nám nabízí, že můžeme přespat v sále nad hospodou, což nám, vzhledem k tomu, že ještě nebylo ani poledne, připadá absurdní. Jsme přece na čundru, musíme taky něco ujít.

A tak vyrážíme směr Třebušín. Cesta příjemná, jenom to hřmění v dáli se mi nějak nezdá.

Sotva usedneme v Třebušíně do hospody Pod Kalichem, začne beznadějně pršet. Abbé před chvílí vyrazivší dobýt Kalich se bleskurychle vrací poněkud navlhlý. Pojíme, popijeme a radíme se co dál. Suchý nocleh v lese asi nehrozí a tak se rozhodneme k návratu do Proboštova.

Jak se rozhodneme, tak i učiníme. Stejnou trasu jak nedávno za sucha tam, absolvujeme v dešti zpět.

Počasí je beznadějné, ale od dalšího dne by mělo být hezky. Tak se jen modlíme, aby nocležiště v proboštovské hospodě nebylo mezitím obsazeno.

Nebylo, pan hostinský nás přivítal, ukázal sál, my se vybalili, převlíkli do suššího a sešli do hospody. Po nějaké době přišla parta místních, v čele vlasatý hombre s kytarou. Netrvalo dlouho a hrábl do strun a netrvalo dlouho a Slávek se přidal. A netrvalo dlouho a převzal otěže zábavy.

Ta se rozjela i proto, že Slávek prahnul po plnoletosti (18 piv za den) a skutečně jí mistrovským výkonem dosáhl! Hospodu jsme zavírali o půl třetí ráno. Slávek a hombre to uzavřeli panákem na bratrství a přitom se jim podařilo rozbít výčepní zařízení.

Ráno na tvrdé podlaze je krušné, ale posbíráme se, zabalíme, v hospodě posnídáme a vyrazíme.

Příjemná cesta okořeněná průstupem stáda nebezpečně rohatých krav nás zavede do Homole, kde zkušeně míjíme občerstvení abysme vzápětí nalezli otevřenou hospodu U Horáčků.

Další postup už je směr Zubrnice. Cesta nic moc, docela rozbahněná, ale o to hezčí pohled se naskytne, když vylezeme z lesa, na Zubrnice s železničním skanzenem a s Bukovou horou nad nimi.

Protože mezi námi je několik železničních nadšenců, tak si muzeum důkladně prolezeme. Slávek si neodpustí si některé exponáty vyzkoušet i prakticky, ale jak je vidět na přopojeném videu, živit jako strojvůdce by se asi nemohl.

V Zubrnicích pojíme v jediné otevřené hospodě U Pernekrů a vydáme se na Bukovou horu. Zpočátku je výstup v pohodě, cesta vedoucí po loukách částečně vyschlá, ale jak zalezeme do lesa, změní se na kontinuální bažinu. Co krok, to riziko držkopádu. Podle stop mají tento neutěšený stav cesty na svědomí, kromě včerejšího deště, i bezohledná hovada na čtyřkolkách a motorkách. Navzdory úkladům se nám podaří vyškrábat na Bukovku bez ztráty květinky, za což jsme odměněni otevřenou Děčínskou Boudou. Na rozdíl od mé minulé návštěvy si tady konečně můžu dát pivo. Vlídný pan správce má sice jenom lahváče, ale to je momentálně fuk.

Ještě zajdeme na nedalekou Humboldtovu vyhlídku, odkud se otevírají krásné výhledy na údolí Labe a České Středohoří včetně Milešovky a Lovoše. Z Bukovky už pokračujeme po pohodlné asfaltce přes Příbram do Rychnova, kde je naštěstí otevřená hospůdka. Mají sice, tak jako většinou v tomto kraji, poměrně nedobrý Březňák, ale lepší než nic.

Ubytování v nedalekém lesíku je pohodlné a večerní debata jako vždy plodná.

Ráno nás vzbudí hluční houbaři. Omyjeme se v blízkém potůčku a vyrazíme zpět do Rychnova a dále nekonečným sestupem kolem Rytířova až k Labi do Těchlovic. Tam se těšíme na hospůdku, ale paní z nádraží nás vyvede z omylu. A tak tam počkáme na zpožděný osobní vlak do Ústí.

Tam ještě stihneme navštívit hospodu Šatlava, kde nám ochotně udělají docela dobré meníčko a stíhají i s pivem (Gambrinus - konečně něco jiného než ty místní patoky). EC do Brna stíháme jen tak tak. Ve vagónu nefunguje klimatizace, takže je tam na padnutí, průvodčí se před naštvanými pasažéry raději zamkne v kupé. V Praze se proto přestěhujeme do jiného vagónu. Pak už je vše v pohodě a čundr zakončíme v Brně tradičně u Lamploty.



Trasy:

Pátek 3.7. 2009: Ústí nad Labem - Střekov - Nová Ves - Malečov - nocleh v lese na kopci Kukla (12 km)

Sobota 4.7. 2009: Pohoří - Proboštov - Řepčice - Třebušín - Řepčice - Proboštov - nocleh v hostinci (14 km)

Neděle 5.7. 2009: Proboštov - Homole - Zubrnice - Buková Hora - Rychnov - nocleh v lese pod Slukovským Kopcem (22 km)

Pondělí 6.7. 2009: Rychnov - Rytířov - Těchlovice (8 km)