HOHE TAUERN 1997

Sobota 16.8. BRNO - KOHLSCHNEIT

Potřetí do Taur odjíždím v 6.00 ráno od Grandu. Opět s cestovkou jako loni. Jedeme přes Hatě, Skt. Pölten, se zastávkou u Wolfgangsee, dále přes Salzburg až do Brucku.

Neděle 17.8 - KREUZKOGEL.

V 8.00 odjíždíme z Kohlschneit do Bad Gasteinu, kde se skoro všichni vydávají na Graukogel. Já a Boris se necháme zavézt do Böcksteinu (1000m), abychom se pokusili o Kreuzkogel. O půl desáté se vydáváme na cestu, nejprve po silnici a pak lesem po cestě č. 524. Bohužel po hodině cesty začíná pršet. Jak vyjdeme z lesa, tak naštěstí přestává. Po výstupu travnatým svahem, přes sedlo Keuchel Scharte a následným krátkým sněhovým polem jsme ve 13.00 na vrcholu Kreuzkogel (2688 m). Je mlha a fouká vítr, lanovka nejede a tak se po svačině vydáváme po sjezdovce dolů. Odbočujeme na Peter-Sika-Weg a po krásném úbočí přecházíme opět na naši výstupovou cestu. Jen co vejdeme do lesa, začíná opět pršet. Do Böchsteinu přicházíme o půl páté. Ostatní se trochu zdrželi, takže na Kohlschnait přijíždíme až kolem sedmé večer.

Úterý 19.8. - PINZGAUER SPAZIERGANG

Včera celý den pršelo, takže byl tradiční krizový program (elektrárna, Ferleitental), ale dnes to vypadá lépe. V 8.00 opouštíme Kohlschnait a přes Zell am See míříme do Saalbachu. V 9.00 jedeme lanovkou na Schattberg (2018 m). O půl desáté vyrážíme na hřebenovku Pinzgauer Spaziergang. Je pěkné počasí, slušná viditelnost, ale pro opravdového horolezce celkem nuda. Na Schmittenhöhe jsme v 15.00, dávám si jedno točený. Zatímco ostatní jedou dolů zbaběle lanovkou do Zell am See, já vyrážím ve čtvrt na pět pěšky známou trasou, kterou jsem před čtyřmi roky stoupal. Trochu jsem podcenil čas, trvalo mi to dvě hodiny rychlé chůze. Ale naštěstí na mě dole počkali.

Středa 20.8. - GRIESKOGEL

Zatímco ostatní jedou kamsi do Kalsu na ledovec, já se pokusím o Grieskogel, kde jsme loni s Borisem pohořeli. Autobus mě laskavě zaveze do Kaprunu a odsud už musím 8 ks pěšky po silnici. Jízdné na A-P-A podražilo na 190,- ATS, nedá se nic dělat. O půl desáté jsem na horní přehradě a neprodleně zahajuji výstup známou cestou (č. 734). Ve výškách kolem 2500 m je letos daleko více sněhu než loni. Raději si natahuji návleky. Míjím i převis, kde jsme se loni schovávali před sněhem. V závěrečné balvanové stěně už mám docela dost, proto lezu trochu pomaleji. Ale ve 12.40, po 3 hodinách výstupu jsem na vrcholu 3066 m vysokého Grieskogelu. Je to moje první sólová třítisícovka, tak si ten pocit vychutnávám. Je docela slušné počasí, vidím obě jezera i kotlinu pod Gr. Bärenkopfem, kterou se s hukotem valí vodopády z ledovců. Na jihozápad ode mne se vypíná další vrchol, Hocheiser (3206 m) na jehož zdolání ovšem nemám ani vybavení, ani síly. Někdy příště. Po svačině a fotografování se ve čtvrt na dvě vydávám na cestu dolů. Za dvě a půl hodiny jsem dole u přehrady. Dávám si jedno točený a jedu dolů. Dole v údolí si stopnu nějakého místního myslivce, zbytek dojdu pěšky kolem Salzachu. Túra měla převýšení 1000 m, trvala 6 hodin.

Další den je již před odjezdem, takže si s Karlem pouze vyběhneme na Tři bratry. Časy přesně souhlasí s loňskou túrou, jen je trochu lepší viditelnost. Po návratu na Kohlschnait musíme rychle balit, protože majitel by nás nejraději viděl pryč. Cestou domů se zastavujeme na prohlídku v Zell am See a v Salzburgu. V Brně jsme následující den brzo ráno.