Toulovcovy Maątale 2007

Učastníci: Milan, jeho syn Petr a já

Jaro roku 2007 je tak teplé, ľe mě napadlo si vyrazit na čundr i v tomto brzkém období. Nikam moc daleko, ale alespoň na dvě noci. Dokonce jsem se domluvil s Milanem, ľe se částečně zúčastní i on. A tak jsem předposlední dubnový den vyrazil rychlíkem do Havlbrodu a pokračoval pomalíkem aľ do ®ďárce u Skutče. Z vlaku jsem vyběhl optimisticky v kra»asech, ale hned za nádraľím jsem vyhledal houątí a sviľně se převlékl do dlouhasů. Zas takové teplo nebylo. Ve Skutči jsem navątívil restauraci U Jonáąe, kde jsem byl jiľ na jednom z minulých čundrů. Po vydatném občerstvení jsem se vydal kolem Botany přes ©těpánov do lesů, které podle mapy měly být ploché a tudíľ spací.

Zapadající slunce rozzářílo okolní ľlutozelené lány řepky a tak jsem neodolal a fotil o 106. Les byl sice rovný, ale velmi zarostlý. Dlouho jsem bloudil a hledal nějakou smrčinu vysypanou jehličím. Nakonec jsem jednu naąel s docela dobrým spacím flekem.

Ovąem teplota ąla rapidně dolů a proto jsem na sebe oblékl vąechno co mám a otevřel flaąku s fernetem. Kdyľ uľ nebylo vůbec vidět, zalezl jsem do svého letního lehkého spacáku a utěsnil vąechny fuky.

Moc to nepomáhalo, řekl bych ľe bylo kolem nuly nebo lehce pod. Zahřál jsem se jenom kdyľ jsem do spacáku strčil i hlavu a funěl dovnitř. Ale to neąlo vydrľet pořád. Nakonec přece jen přiąlo ráno a na spacák začalo svítit slunce. Po rozmrznutí jsem vyrazil z lesa po silnici na Zboľnov a dále směrem na Předhradí, kde jsem měl sraz s Milanem. Před Předhradím jsem po známé cestě proąel lomem a hledal zkratku proti proudu Krounky, abych se nemusel ąkrábat do protisvahu. Během průzkumu jsem potkal nějakého místního chlapíka, který mi prozradil, ľe tudy cesta nevede. Cestička sice vede aľ k zámku, ale je tam zamčená branka, protoľe jim prý tudy utíkali důchodci. Ale ľe bych mohl přelézt skálu nad řekou a pak uľ to prý půjde.

Tak jsem to zkusil. Ze začátku to ąlo, ale pak začala být skála poněkud neschůdná a neľ bych riskoval pád s báglem do vody, raději jsem se vrátil a vydal se spořádaně po červené. Vylezl jsem na kopec, o pár set metrů dál zase slezl dolů a vzápětí se po silnici vyąplhal do Předhradí.

Po téměř dvou letech od této akce jsem dostal dopis od místní obyvatelky Zuzky, která v reakci na výąe uvedený popis mého bloudění podává následující vysvětlení: Dobrý den, u lomu pod hradem se dá dostat do vesnice snadno. Překročíte mostek - ten hned pod hradem, ne ten první od rybníčku, aľ ten za lomem a dáte se volně doprava. Dostanete se k úzkému přítoku a překročíte jej. Po jeho břehu vzhůru proti proudu vede stezka do vsi. Navede vás tam malý mostek, překročíte a příkře nahoru. Jste ve vsi. Nově je otevřena hospoda v panské zahradě. Zdraví Zuzi.
Zuzce děkuji a zdravím do Předhradí. Kdoví, třeba se do těch krásných končin vrátím i potřetí. A nyní zpět do reálu jara roku 2007:

Pamatuji si, ľe posledně tu neměli ľádnou pouľitelnou hospodu. A nezklamali ani tentokrát. Naątěstí je otevřená samice a tak si dávám lahváč a čekám na Milana, který smskoval z vlaku, ľe je tam straąný horko. Říkal jsem si lehce potměąile "Akumuluj hochu, akumuluj. Bude se to hodit" A jiľ Milan vychází zpoza zatáčky! A co to, nejde sám! Je s ním jeho synek Petr. Tak to má být, mladí se musí zaučovat. Na přivítanou si dám jeątě jeden lahváč.

Z Předhradí vyráľíme jiľ ve třech a tudíľ veseleji. Nadrľení Dobeąi cválají vpřed a sotva jim stačím. Kráčíme krásnou jarní krajinou a kocháme se barvami, které na letních čundrech nevidíme. Přes několik bezhospodových dědin se dostáváme do Zderazu, kde je naątěstí otevřená zahrádka Na Rozcestí. Je to vítané osvěľení, pivo dobré a místní psi přítulní. Nedaleko Zderazu je kaňon zvaný Pivnická Rokle, kde jsem kdysi byl s Pavlem a Ivama a rád bych ji ukázal i Milanovi, naivně se domnívajíce, ľe se mu to bude líbit.

Přes praąné pole vstupujeme do lesa a na vhodném místě sestupujeme do rokle. Asi se tudy přehnala nějaká větąí voda, protoľe to moc nepoznávám.

Zkouąíme několik cest, ale vąechny jsou neprůchodné. Ale nacházíme zkratku přes kopec, kterou se dostáváme do vlastního kaňonu. Milan stále více remcá. Petřík naątěstí ne. Procházíme kaňonem, místy docela dobrodruľně.

Nevím, co se na tom Milanovi nelíbilo. Tohle na čundru jeątě nezaľil... ale těch keců...

No a tak se vracíme do Zderazu a já se zatvrzuji: Uľ ho nikdy nevezmu do Pivnické Rokle! Nevděčníka nevděčnýho... Nezdá se, ľe by mu to vadilo.

Postupně se noříme do hlubin Toulovcových maątalí. Obdivujeme skalní města a nechápeme okolní vesnice, kde nemají hospodu. Cesta vede nahoru a dolů a ľízeň roste.

Lidí a psů vąude spousty, ale přesto je stále na co se dívat.

V centru Toulovcových maątalí je takový jakýsi skalní labyrintík, kde se Dobeąi vmľiku ztrácejí. Jeątě ľe tam jsem já, který to tam znám a několika dobře mířenými radami shora jim ukazuji kudy ven.

Po záchraně ztracenců se jiľ bez otálení vydáváme do Budislavi, kde snad bude otevřená hospoda. Pamatuji si z poslední návątěvy, ľe zde mají hnusný pivo a nedobrý jídlo. Ano, ani zde se nic nemění. Budislav je prostě konstanta. Pivo piju s odporem, ale lepąí neľ zůstat střízlivej. Polívka ucházející, guláą celkem humus. Milana jeątě vysílám coby kontrolního chrousta na benzínku, aby sehnal nealko. Podaří se a my opouątíme Budislav. Noříme se do lesa a nedaleko chaty Radom neomylně nacházíme jediný smrkový lesík ąiroko daleko. Utáboříme se a začínáme se zahřívat konzumací lihovin (kromě Petříka, samozřejmě, ten má na to čas). Moc to nepomáhá, ale začíná nám to být jedno.

Přesto je v noci zase kosa jak sviňa. Těąím se na ráno, jak zase krásně rozmrznu.

Po snídani vyráľíme známou cestou přes Lubnou na Poličku. Je opět krásně, radost pohledět. Vąechno kvete, včelky bzučí, srnky prchají a my funíme. ©koda jen, ľe cestou není ľádná hospoda. Musíme to vydrľet do Poličky.

Procházíme obcí ©iroký Důl a značka nás chce mermomocí provést místním JZD. To by jeątě ąlo, ale cedule s výhruľným nápisem nás uľ lehce znepokojuje. Chvíli přemýąlíme co by nás tam kromě nemoci ąílených krav mohlo čekat. A tak to risknem a projdem. Nestalo se nic. Tento text píąu po více neľ půl roce a z nikoho z nás se ąílená kráva nestala.

Projdem lesem, překročíme státní silnici a po chvíli i místní lokální ľeleznou dráhu a blíľíme se k Poličce. ®ízeň je veliká, ale protoľe mám na hospody v Poličce téľ nevalné vzpomínky, je potřeba si důkladně vybrat. Zavrhuji hospody na náměstí a míříme o kus dál, kde jsem kdysi spočinul během cyklistického výletu. Ano, je to hospůdka APALUCHA a je to správná volba! Prostředí příjemný, pivo výborný a krmivo jakbysmet. Zdrľujeme se co nejdýl to jde. Cestou na nádraľí se stavujeme jeątě nedaleho stanice v bezejmenné putyce, ale to byla chyba. Pivo humus. I přes tento rozpačitý závěr to byl kvalitní čundr a není důvod podobnou akci na jiném jaře zopakovat. Za předpokladu, ľe bude dobré počasí a já budu mít jiný spacák



Trasa:
29.4.2007 - ®ďárec u Skutče - Skuteč - ©těpánov - nocleh v lese Příloha

30.4.2007 - Zboľnov - Předhradí - Perálec - Zderaz - Pivnická rokle - Zderaz - Toulovcovy Maątale - Budislav - nocleh v Poříčském lese

1.5.2007 - Lubná - ©iroký Důl - Polička

Celkem asi 40km