LATEMAR

Dnes zajíždíme celkem daleko, až ke skupině Latemar, takže start z campu je poměrně brzo a cesta trvá skoro dvě hodiny. Nakonec jsme těsně před devátou v lanovky poblž Predazza a skupina A se bez nějakého většího otálení nechává vytahovat nahoru. S jedním přestupem nakonec dorazíme na Passo Feodo (2121 m) a stoupáme (obr.1) k chatě Rifugio Torre di Pisa. U útulné chatičky je přestávka, kterou někteří využijeme k doplnění zásob vitamínu "P" (obr.2). Počasí se začíná vylepšovat, takže nezbývá než vyrazit dále.

Nejdřív prolézáme skalami a obdivujeme věže Torre di Pisa (obr.3) a poté následuje přesun po úbočí až k hlavnímu masívu Latemaru (obr.4). Tam v jednom sedýlku probíhá příprava na ferrátu včetně tradičního strašení vyděšených nováčků. I když letos nováčci zas až tak vyděšení nebyli. Asi už nám (oprávněně) nevěří.

Ferrata "Campanili del Latemar" není nijak extrémně obtížná, má pár náročnějších pasáží (obr.6), ale je velmi pěkná a adrenalin nezahálí. Vše ještě filmuje a komentuje Vladimír. Z jeho záběrů pak později vznikne zhruba patnáctiminutové DVD. V průběhu ferraty si vrcholový tým odskočil na nejvyšší vrcholec skupiny, Cimon del Latemar (2846 m) a bez větších ztrát jej dobyl (obr.7). Později vznikly pochybnosti, zdali to opravdu byl jmenovaný vrchol, já se ale kloním k závěru, že je to jedno. Po chvilce kochání se vracíme na ferrátu, a doháníme ostatní. Závěr je okořeněn jednak vzdušným žebříkem a jednak Vladimírovou příhodou, kdy balancujíce nad propastí a držíce v rukou karabinu, foťák a kameru, chtěl pustit karabinu. Pustil foťák. Poměrně dlouho jsme slyšeli, jak se s námi loučí (ten foťák) stále slabšími nárazy na kolmé stěny štěrbiny. Budiž mu suťovisko lehké.

Následuje sestup do travnatého sedýlka k bivaku Rigatti (2620 m), krátká svačinka (smutný Vladimír se alespoň trochu rozveselil nad sardinkami) a travers po úbočí zpět. Návrat byl po výstupové cestě, takže opět chata "Rifugio Torre di Pisa", opět vitamín "P" a lanovka dolů.

Převýšení 800 m, čas 8 hodin
Úterý - 26.7. 2005