CIMA BOCCHE

Druhá túra nás sice zavede mimo skupinu Pale, ale celý den ji budeme mít neustále na očích. A ty výhledy budou stát za to. Autobus nás doveze k salaši Malga Valazza (1935 m) a za chvíli vyrážíme do kopců. Áčko pod vedením Petra Dvořáka se po startu okamžitě ztratí. I kráčíme tedy cestou necestou, řídíce se polohou slunce, lišejníkem na pahýlech a hlavně naším vyvinutým orientačním smyslem. Jen díky tomu nacházíme jezero Lago di Juribrutto (obr.3). Od něho pak už vystoupáme do sedla Forcella Juribrutto (2381 m) a po krátké přestávce na hřebínek a konečně na vrchol Cima Bocche (obr.4 - 2745 m)

Pod námi je vidět Passo Pellegrino, ostatní vrcholky se ztrácí v mracích, takže můžeme jenom odhadovat, kde je Latemar, Vallacia, Rosengarten a podobné klasické skupiny. Po krátké pauze se oddělí skupina nadšenců (Tomáš, Vladimír, Filip a já), která si sestup k jezerům Laghi di Lusia zpestří lehkou ferrátkou Del Gronton. Cestou se přidá i Hanka, takže skupinka má i osvěžující ženský prvek. Ferráta vede po římsách po opačné straně kopce než sestupují ostatní. V podstatě to není ani moc ferráta, spíše zábradlí, kdyby se někomu udělalo šoufl (obr.5).

K malebnému jezeru Lago di Lusia (obr.6) sestupujeme jen chvíli za ostatními. Někteří šílenci neodolají a tak so po chvíli do jezera noří jak nezdolný Titanový muž Vladimír, tak cudně za balvanem i výše zmíněný ženský prvek. Ač jsem měl fotoaparát připravený, velikost balvanu jakékoliv slušné záběry zhatila.... Následoval už jen sestup do Pannevegia (1520 m) k autobusu. Za zmínku stojí salaš Malga di Bocche (obr.8), kde jsme procházeli mezi dovádivými koňmi a jedním veselým oslíkem.

Převýšení nahoru 800 m, dolu 1200 m, čas 7,5 hodiny
Neděle - 24.7. 2005