MADRISELLA

Dnešní den začíná slunečným počasím. Autobusem popojedem jenom kousek, ani nemá cenu si sedat. Po dvou kilometrech, stále v Gaschurnu, zase musíme ven. Dvojitá lanovka nás vyveze na Nova Stoba (2010 m), kde nám Eman názorně ukáže, kudy se bude dnes kráčet (obr.1). Tudy a tudy. Neměla by to být náročná túra. Byla vybrána hlavně s ohledem na poněkud nestálé počasí. Později se o tom přesvědčíme.

Zatím je ale krásně i když poněkud oblačno. Mraky ale dělají scenérii ještě zajímavější. Vystoupáme na vrcholek Versettla (obr.4 - 2372 m) a rozhlížíme se kolem. Vlevo je dlouhé údolí Garneratal, kterým se budeme vracet, a za ním celá řada vrcholů Silvretty (obr.3,5). Před námi zase dominantní vrchol Heimspitze (obr. 2).

Po nějaké době kochání pokračujeme na další postupný vrchol, Madrisellu (obr.6 - 2466 m), kde se kochání opakuje v nezměněné podobě. Nesmělý návrh úderné skupiny, že by jako jen tak mimochodem vystoupila na ten Hochjoch a zase se připojila ke karavaně, Petr Dvořák rezolutně zamítá. Co se dá dělat... Ale i tak nás čekají nečekané zážítky!

V sedýlku se odděluje skupina B a sestupuje do údolí. My pokračujeme hřebenovkou k bezejmennému jezírku, kde se v některých členech skupiny uvolňují neodolatelné koupací pudy. My nezasažení touto chorobou jen s údivem sledujeme, jak se bleskurychle svlékají Tomáš s Filipem a noří se do hlubin. Vzápětí se vynořují a prchají na břeh. Mezitím Iva lelkuje a vyhodnocuje okolnosti, ale pak s též bez okolků svléká. Je zajímavé sledovat, jak je Filip během této doby stižen jakýmsi strnutím šíje, které ho nutí mít otočenou hlavu stále jen jedním směrem. Shodou okolností tím, kde Iva odhazuje svršky, v rouše Evině se vrhá do vody a též bleskurychle prchá zase na břeh. Vše je fotograficky zaznamenáno, ale laskavý čtenář pochopí, že autorovi bránila v uveřejnění kompromitujících materiálů jak vrozená cudnost, tak obava, že by mohl dodatečně dostat přes hubu.

Leč z lehce erotické idylky velmi rychle vystřízlivíme pohledem na západní oblohu. Evidentně se k nám blíží bouřka. Temné mraky s dešťovou clonou a častými blesky se blíží k nám. Jsme na hřebenu, což není nejlepší konstelace a proto zrychlujeme. Bouřka je ale rychlejší a sotva se stačíme převléct do méně promokavého, začíná sněhová vánice. Sem tam nějaký blesk práskne do blízkých vrcholků a my se přesunujeme v rámci možností dál. Naštěstí cesta začíná klesat do údolí a chvíli poté bouřka přechází.

Dáme si zaslouženou přestávečku (obr.7), Marta dokonce vytahuje termosku s teplým čajem! Ovšem nepil se jen čaj... Sestupujeme do údolí, nad kterým se klene čerstvá duha (obr.8). Teď nás už čeká jen 10 km pochodu údolím do Gaschurnu. Cestou střídavě prší a neprší. U autobusu naštěstí neprší, máme dost času a tak do sebe kopnu dva zasloužený škopky.

Převýšení nahoru 800 m, dolu 1700 m, čas 8 hodiny
Pondělí - 14.8. 2006