GEISSPITZE

První túra by neměla být nijak extrémní, v podtstatě jen hopkování po zeleném hřebínku s nějakými výhledy na skutečné hory. Když opouštíme bus v Latschau u paty lanovky Golmerbahn, nejeví se počasí nijak přátelsky. Je hustě oblačno a jen občas nějaký paprsek protrhne mraky (obr.1) aby osvítil skupinu natěšených turistů

Vyjedeme tedy s jedním přestupem až na stanici Grüneck (1890 m) a po nezbytné přípravě vyrážíme vzhůru. Začátek je poměrně prudký, ale zatím mají všichni sil dost a tak jsme na prvním vrcholku Golmer Joch (2124 m) coby dup. Tento první dobytý vrchol, stejně jako všechny následující, musí být zapit (obr.2). Cesta pak pokračuje po hřebínku, počasí nic moc a výhledy tudíž taky nic moc. Jako další je na řadě Kreuzjoch (2261 m) a po krátké přestávce, kdy čekáme než dofuní zbytek áčka, pokračujeme směrem na dnešní cíl, Geisspitze (2334 m). Samotný výstup nevěstí nic špatného (obr.3). Vrchol je ovšem nevábný, samé bláto, takže není kam složit batoh, natož kosti (obr.4). Po krátké svačince na stojáka zahajujeme tedy sestup. Ten se stává skutečným vrcholem dnešní túry.

Déšť a krávy udělali z hlinité cesty naprostou klouzačku, kde každý chybný krok znamená pád do měkkého. V lepším případě do bahna. No nebudu to natahovat, všichni nějak dokloužeme o téměř 600 výškových metrů niž na Lindauer Hütte (obr.5), kde sice neokusíme místní pohostinnost, ale zato si u koryta můžeme všichni alespoň částečně omýt konce nohou (obr.6), takže zase vypadáme jako lidé v botech.

Dále už jdeme po normální cestě zpět do Latschau. Během jedné přestávky tak obdivuji Leošovy nohy, že si je musím vyfotit. Ano, cesta byla bahnitá, ale tahle zaliskaný nikdo jiný nebyl. Na to musí být asi talent.

Převýšení nahoru 400 m, dolu 1450 m, čas 6 hodin
Pondělí - 10.8. 2006