Col di Lana

Třetí den je tradičně odpočinkový a tak se koná lehká túra. Obsahem bude nejenom turistika, ale i výlet do minulosti. Jdeme totiľ na Col di Lana (obr.1), krvavou horu, dějiątě krutých bojů první světové války. O tento kopec jsme se uľ kdysi v roce 2002 pokouąeli s Ivou, ovąem tehdy se kvůli počasí nezadařilo. Dnes se zadaří, v noci sice byla bouřka, ale teď uľ je zase docela hezky.
Po stejné cestě jako tehdy dojdeme na onu planinu. Béľová kráva sice chybí, asi uľ bude v kravským nebi, ale i tak fučí o 106. Tentokrát ale neotáčíme, nýbrľ pokračujeme na vrchol Monte Sief. Celý hřeben aľ na vrchol je opatřen zákopy (obr.2), zřejmě zrekonstruovanými. Musela to být straąná dřina něco podobného v takovém terénu a za nepředstavitelně drsných podmínek vykopat.

Z Monte Siefu jsou krásné výhledy. Vzduch je po noční bouřce čistý a tak máme před sebou jako na dlani Marmoládu, kousek vpravo kompletní skupinu Sella (obr.3), hned vedle skupinu Puez a v dáli za ním vąudypřítomný Peitlerkofel. No a přímo naproti vąechny tři Tofany a o 90 stupňů vpravo v dáli Civettu.
Na nějaké dlouhé očumování ovąem není čas, čeká nás jeątě hřebenovka bývalým bojiątěm na hlavní vrchol Col di Lana (obr.4).

Nejdřív je ovąem nutné sestoupit do kráteru po mohutném výbuchu z války. Těch kráterů a výbuchů tam tehdy bylo víc, musím se přiznat, ľe se v tom jeątě moc neorientuju, kdo kde kdy koho odpaloval.

Na vrcholu (2452 m) je docela ľivo. V daląím kráteru stojí památník obětem (obr.8), o kus dál kaplička (obr.9), a kromě nového velkého kříľe je tam i jeden malý nějakému Paolovi, nejspíą z válečných dob (obr.6).
Vyfotím skupinku Rakuąanů a zato mi dají loknout nějaké speciální tyrolské pálenky a čekají co to se mnou udělá. Neudělalo to samozřejmě nic a chvilku bojuju s tím, dát jim loknout mé slivovice aby věděli, zač je toho u nás loket. Ale slivovice je málo a jich hodně a tak jim pouze dovolím, aby zase oni cvakli vrcholovku nám (obr.7).

Výhledy stále dokonalé. Tofany (obr.10) i Marmolada (obr.11) jako na dlani.

Cestou zpátky jsem poblíľ kráteru naąel mezi balvany malý zkorodovaný kousek kovu. Asi ąrapnel, nebo něco takového, prý tam toho jsou stále tuny. Vzal jsem si ho a mám ho doma. Ale mám stále pocit, ľe sem nepatří. Na Col di Lanu se určitě jeątě chci vrátit. A vrátím tam i ten ąrapnel. Tam patří.

Převýąení 400 m, čas 5,5 hodiny
Sobota - 25.7. 2009