Stausee Mooserboden

Heinrich-Schweiger-Haus

V 6.30 odjíždíme do Kaprunu. Větší část skupiny se vydává pěšky údolím k horní nádrži Stausee Mooserboden. My ostatní si tam raději vyjedeme, abychom se pokusili o nějaký vrchol. Za 165 šilinků nás veze speciální autobus tunelem vysekaným ve skále (jede jako blázen, na každé straně má tak maximálně metr) k dolní stanici na lanech vytahované plošiny (Lärchwand-Schrägaufzug).

Na ní jsme vytaženi o pár set metrů výš zhruba do úrovně spodní nádrže Stausee Wasserfallboden. Kolem této nádrže se jede zase jiným autobusem (obr.2) částečně opět v tunelech až k hrázi horní nádrže (hladina ve výšce 2000 m - obr.3). Eman rozhoduje, že vystoupíme k chatě Heinrich-Schweiger-Haus, která se rýsuje proti nám na stěně ve výšce 2802 m. Jakýsi česky mluvící Rakušák, který prodává v kiosku pivo apod., nás odrazuje, v tomto počasí to prý může být nebezpečné. Pokývneme hlavou jako že jo a jdeme.

První část výstupu je snadná, od asi 2400 m ale začíná sníh a výstup se stává dobrodružným. Nejdřív jen poprašek, ale brzy se propadám po kolena. Zaplať pámbu za lyžařskou hůlku, kterou mám s sebou, bez ní by to nešlo. Některé slabší povahy po pár krocích sněhem se obrací zpět k přehradě, ostatní jdou dál, ale pomalu, takže je přestávám vidět. Ještě že přede mnou Petr Dvořák prošlapává cestu sněhem, sám bych ji asi nenašel. Je to náročný výstup, musím se pořádně dívat kam šlapu a jít s maximální opatrností.

Po třech hodinách výstupu dorážím k chatě jako třetí v pořadí. Výhled je velmi dobrý, nad chatou jsou vidět dva menší ledovce, na jihu se zvedá Großglocknerský masív s početnými ledovci, ze kterých teče voda do nádrže, naproti nám je Kitzsteinhorn (celoroční lyžování na ledovci), na sever se táhne celé kaprunské údolí, v dálce se matně rýsují Kitzbühelské Alpy. A pod námi obě nádrže jako malé kaluže. Dole je červenec, tady je všude půl metru sněhu. Trochu fotografuji, ale pak se jdu ohřát do chaty. Chatař tvrdí, že Čechy má nejradši, jsou to prý výborní hosté. Nevím jak to myslí. Je rozhodnuto, že se zdržíme asi dvě hodiny. Nejlevnější z nápojů je kupodivu rum (15 šilinků), většina si ho hned objednává. Já si dám čaj (25,-) a dvakrát čtvrt litru svařeného vína (po 45,-), k tomu chleba s hnusnou paštikou.

Zvěčním se do knihy hostů. Kolem 14,00 začínáme sestupovat. Po sněhu je to ještě náročnější než nahoru, Ale zvládáme to bez problémů. Pak už je to brnkačka. Za půldruhé hodiny jsme dole, posedíme na hrázi a v 16,30 jedeme dolů posledním spojem k našemu autobusu. V campu si za 10 šilinků koupím 6 minut teplé sprchy.

Převýšení 800 m, čas 6 hodin
23.7. 1993